Čachtická paní

║Rozpočet $8,5milióna║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $433,286║ Tak Jakubisková Bathory je príbehovo omnoho hútnejšia(zaujímavejšia) než Báthoryčka od Julie Delpy. Aj keď je vidieť že sa snaží ako len vie ale proste úplne to nezvláda na režisérskom kresle a popri tom si ešte odbiť hlavnú úlohu je podľa mňa slušná ťarcha, nuž celkovo to vyznie až strašne plocho. Príbeh okrem milostnej roviny takmer nič viac neponúkne, lebo už samotný začiatok ukáže že chce v niekoľkých "doslova prázdnych" úsekoch naznačiť smerovanie tejto už doslova mýtickej postavy a tak jej dospievanie ukáže v krátkych okamihoch ako z rýchliku, potom sa netreba čudovať prečo historický film trvá len niečo vyše 90minút a po dopozeraní si človek len uvedomí že nič zvláštne neponúkol, na rozdiel od Jakubiskovho filmu kde bola snaha o dosť rozumné vysvetľovanie jej činov. O podobný pokus vysvetlenia motivácii "krvavej pani" sa pokúsila aj Delpy ale u nej to je len slušný základ z ktorého sa všetka ta úmorná stavba rúca rýchlejšie než by mohla v prevedení začať pútať pozornosť, dokonca miestami príde rozvíjanie príbehu do nejakej silnej drámy "zbytočne" nechcene smiešne(hlasitý ohlas divákov v kine toho bol jasný dôkaz), k tomu aj podsunutá brutalita niektorých scén príde až moc nechutná alebo samoúčelná. Rovnako tak zaujímavý menoslov hercov(ako Daniel Bruhl, William Hurt) je nevyužitý, lebo dosť veľký priestor si necháva pre seba Julia Delpy ako Bathoryčka a ostatné postavy pri nej úplne zanikajú, len na škodu je že fakt jej postava nemá až tak čo ponúknuť aby skutočne vystužila príbeh. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Art Film Fest 2009) (21.06.2009)

Jakubiskova Bathory bola oveľa monumentálnejšia, no s jeho subjektívnym spracovaním som sa nedokázal stotožniť. Táto (takmer televízna) verzia mi sadla lepšie, aj keď má minimálne rovnako nedostatkov. Legendy majú svoje kúzlo a nemali by sa dezinterpretovať ako sa komu zapáči. Pre to má u mňa Julie bod k dobru. (03.04.2012)

Hrůzostrašná legenda, rozprostřená kolem osoby Alžběty Báthoryové, je lákavým námětem pro filmaře. Julie Delpy pojala svou Čachtickou paní ambiciózně v žánru historického dramatu. Výsledkem je zajímavý subjektivní pohled na jednu možnou alternativu. Silnou stránkou jsou kulisy a nejednoduchá a ponurá atmosféra vznešenosti a zkaženosti. Zaujmou a ponoří do zobrazované doby intrik a vraždění. Díky tomu film dostatečně pobaví až do svého patetického konce. Nálada vrhá svou stísněnost, každý se dle svých schopností a urozenosti dere k vrcholu a bohatství. Krutost, přetvářka, účelová spojenectví, zrady, úchylky a zneužívání jsou nezbytné ochranné známky v dravém světě, který vládne, dobývá a porobuje. Hlavní postavou příběhu je pochopitelně uherská hraběnka a předpokládaná masová vražedkyně Erzsébet Báthory (šarmantní Julie Delpy, jako malá Ella-Maria Gollmer a jako nejmenší Paula Hartmann) v podobě vzdělané, zábavné a atraktivní ženy, která elektrizovala jednotlivce již svou přítomností v pokušení a ušlechtilým podmaňujícím se gestem rafinované koketnosti. Vzbuzuje obdiv a strach, a přesto je zasažena osudovou láskou více, než by se na její povahu slušelo a patřilo. Hlavní mužskou postavou je Alžbětin příbuzný a mladý hrabě István Thurzó (zajímavý Daniel Brühl) se svou rozpolceně osudovou rolí v legendě. Podléhá, bezhlavě miluje, poslouchá, provinile miluje a neochotně poslouchá. Důležitou postavou je Istvánův otec György Thurzó (dobrý William Hurt), nenasytný mocný muž s pokoutní praktikou. Výraznou postavou je Alžbětina pravá ruka a čarodějka Anna Darvulia (výrazná a elegantní Anamaria Marinca) s potlačovanou žárlivostí, oddanou láskou a snahou o zachování zdravého rozumu. Poslední důležitější postavou je urozený kníže Dominic Vizakna (velmi zajímavý Sebastian Blomberg) s nakažlivě našeptávající temnou stranou duše, prodejnou a všehoschopnou. Z dalších rolí: Alžbětina vídeňská teta a styčný bod Klara Báthory (Adriana Altaras), Alžbětin manžel a udatný vojevůdce Ferenc Nádasdy (zajímavý Charly Hübner, jako malý Jack O. Berglund), mocný a pragmatický uherský král Matthias (Jesse Inman), přísná Alžbětina matka Anna Báthory (Jeanette Hain), poslušný Alžbětin služebník Janos (Frederick Lau), další věrná sloužící Dorothea (Katrin Pollitt), opatrný reverend Matej (Felix Vörtler), či Istvánova bývalá milenka Kati von Kraj (Nora von Waldstätten). Není to žádné převratné dílo, ale svému zábavnému účelu poslouží a zaujme svým vykouzleným prostředím. (01.02.2017)

Jednodušší, naivnější, levnější a celkově horší verze příběhu o Bathory, která existuje jen proto, aby byl konečně doceněn Jakubiskův projekt. V téhle verzi je zajímavá pouze shodná snaha vyprávět příběh nikoli o krvelačné bestii, ale o mocné ženě, která byla ve své době výjimečnou osobností. Ale veškeré složky filmu, počínaje herci a nekonče výpravou, zcela selhávají. Hlavní dějová linka začíná až po smrti Nádasdyho a hraběnka se velice rychle stává marnotratnou stárnoucí milenkou 21letého zajíčka. Dost už bylo fiktivních milenců po boku významných ženských osobností minulosti i současnosti! Takovou scénáristickou berličkou se spíše poukazuje na bezradnost než na cokoli jiného. Dialogy navíc připomínají staré televizní klepy a nikoli život u dvora. Dále těžko mohu uvěřit zámožnosti Erzsébet, když se ve svých střízlivých kostýmech evokujících západní Evropu (kde jen je ta jemná linka mezi Uhrami zmítajícími se boji s Turky a Vídeňskou smetánkou, kterou tak přesvědčivě zosobnila Anna Friel?) pohybuje ve zcela prázdných interiérech i exteriérech. Pakliže si někdo dáte tu námahu, zjistíte, že v posledních 50 letech vzniklo o Bathory hodně balastu, ale až nyní je možné realizovat takové filmy alespoň na reálnějším základu. Děkuji tedy Julii Delpy za snahu. (08.11.2009)

Po prvé, film teda určite nevykresľuje skutočnosť, ale zakladá si na fámach a bohapustom mýte o krvavej grófke, ktoré boli už x-krát vyvrátené. Existujú na to historické spisy a dokumenty. Ale ako samostatný fiktívny konštrukt ujde. Film má atmosféru, dostatočné historické cítenie a niekoľko dobre odvedených trilerových scén. Samozrejme, vyzdvihuje to aj prítomnosť Willima Hurta. Nemôžem si však odpustiť a nespomenúť prerážajúci feministický podtón, kde každý muž je buď intrigár alebo hochštapler a ženy sú tie podvedené a využívané. Aj zo samotnej vraždiacej grófky bažiacej po panenskej krvi robia v závere obeť mužských intríg. Prejavuje sa v ňom aj typicky francúzska úchylnosť - neštítí sa lesbickej lásky či sado-masochistických chúťok a nijako ich ani nekritizuje. (14.12.2020)