サマータイムマシン・ブルース
Obsahy(1)
Pět spolužáku ze střední školy, Takuma, Masaru, Shunsuke, Atsushi a Daigo spolu vedou školní sci-fi club, avšak jejich zájem o sci-fi i o vědu je nulový. Většinu času jen hrají baseball nebo chodí na koupaliště. Během horkého léta se jednomu z nich omylem povede rozbít ovladač od klimatizace. V rozpálené klubovně se se poté najednou objeví stroj času. Po dlouhém rozmýšlení se rozhodnou ho využít a vrátit se časem pro funkční ovladač. Zdánlivě jednoduchý úkol se však postupem času začíná komplikovat a všichni dostanou strach, zda nezměnili budoucnost a nezmizí z povrchu země. (Raztubyl)
(více)Recenze (8)
(3,5* bez výhrad) ()
"Dejte mi zpět můj Vidal Sasoon!" Podobně jako ve Who's Camus Anyway si entuziasmus japonských herců v Summer Time Machine Blues diváka snadno podmaní, přestože se ve filmu hlavně žvaní. Zvláštní nakažlivá atmosféra ze snímku sálá jako tetelící se vzduch ve vedrem prosáklých záběrech... Horko je k nevydržení a dálkové ovládání od ventilátoru nefunguje. A jéje! Navrch se v dusné místnosti objeví stroj času a vytlemená pětice členů sci-fi klubu má o zábavu postaráno. A to se v obrazově vytříbeném snímku netýká jen jich... ()
Průměrná japonská komedie, která chvílemi docela pobaví, ale téma určitě není nic nového, i když oproti jiným filmům jsou tady posuny v čase hodně zamotané (a právě tato zmatenost, kdy jsou z toho vedle i hlavní postavy, dokáže diváka celkem lehce rozesmát :)). Oceňuju promyšlenost. Více jsem to sice nezkoumala, ale zdálo se, že vše na sebe sedí. ~(3,0★)~ ()
Cestování časem je téma poněkud proflákl. V podání japonských studentů a členů sci-fi klubu, kteří ovšem v životě nepřečetli ani jednu sci-fi knihu a radši hrají baseball, ovšem poměrně zábavné, i když tak na hraně. Frekvence poskakování tam a zase zpátky časem se časem (uhhh....) zvětšuje a na konci zanechává poměrně značný logický (tedy spíš nelogický) kopanec. Jinak oceňuji výborný nápad s kappou, což je oblíbená japonská příšerka z mytologie. Ale jinak nic, co by si člověk moc dlouho pamatoval. ()
Prvních zhruba 18 minut jsem si říkal:"Sakra, co to má být za film, tohle že je nějaká komedie?". Poté se ale na scéně objevil stroj času a veškerá sranda mohla začít. Film mě svým dějem, srandovními scénami a hláškami ("Mushroom") hodně nadchnul, Japonci mě svým humorem a originalitou zase dostali, toto je prostě špičková komedie. K dokonalosti chybělo už jen velmi málo, celkově 89 %. ()
Ale jo, takovou ztřeštěnost jsem hledal, našel a také jsem se bavil. Ne sice salvami smíchu, ale tou atmosférou, která si mě získala. Navíc tam bylo takové krásné horko (nemám rád zimu), že na mě padla líná nálada letního odpoledne a nebudu proto přemýšlet nad nedostatky... ()
Ze začátku jsem měla neodbytný WTF pocit, ale jak to postupně začalo dávat smysl, tak jsem se i já začala bavit. Některé pointy se daly celkem snadno uhodnout, ale třeba ta s Kappou mě dostala:D Možná, kdyby se hlavní hrdinové na chvíli zamysleli, tak by tam nemuseli běhat jak paka, ale to by potom nebyla taková sranda:) U většiny filmů s cestováním v čase mám tendence hledat tam chyby a hrát si na hnidopicha, ale tady mě to ani na chvíli nenapadlo. Summer time machine blues mi rozhodně padl do nálady a rozhodně na to v budoucnu ještě někdy dojde. ()
Bláznivější než bláznivý. Tak pokud to zvládnete, tak vás film bude bavit. ()