Okřídlené bytosti

Chtěl jsem se tu točit na posttraumatické stresové poruše, ale ten pitomej Subjektiv už to tam samozřejmě má. Takže co teda. Film se příjemně veze na dvoukoláku s nápisem nezávislý filmový festival a hned ze začátku chytne za divácké oko. V dobrém. Pak se TO stane a divák si říká, že je to hezky bez patosu, ale najednou to oko začne utíkat. Když už to trvá moc dlouho a už si to říká o nějakou změnu, divák zjistí, že běží teprve dvaatřicátá minuta. Film pořád tvrdí, že ještě, ještě, ještě chviličku a už se to všechno ukáže, ale nakonec je z toho hlavně citové vydírání a trvání na faktu, že se z tak hrozné události všichni zblázní. Chtělo by to nějaký kontrapunkt. Neustálá oscilace mého ocenění mezi Odpadem a nehodnocením se po očekávatelném závěru kvůli jakés takés naději a pro jistou uvěřitelnost filmu i většiny hereckých výkonů ustálila na relativně smířlivé dvojce. Vyvolávat si vzpomínky a znovu a znovu bilancovat, co jsem mohl udělat lépe, můžu v pohodě i bez takových filmů. (13.09.2011)

Tolik výborných herců, tolik příběhů a ani jeden z nich se mi nezažral pod kůži. Ani jedné postavě jsem nevěřil, že její chování bylo způsobeno zrovna tou přestřelkou v restauraci. Konkrétně příběhy Kate Beckinsale a Foresta Whitakera jako kdyby patřily do uplně jiného filmu. Všichni se tu pořád jen tváří smutně a pořád dokola přehrávají tu samou úvodní scénu, z který se ale až na uplný závěr nedozvíme vůbec nic nového. Později už to začíná být až otravné. Sem tam se objeví náznak toho, čím tento film mohl být, ale to jaksi ke spokojenosti nestačí. 55% (23.10.2009)

Většinou, jakmile je člověk svědkem jakékoliv tragické události, ta potom změní jeho život. Tihle lidé si mysleli, že trauma pro ně skončí oním děsným ránem, kdy se stali svědky několikanásobné vraždy v restauraci a které jim už tak změnilo život. Jenže drama pokračuje dál. Jsou tu následky, které je třeba překonat, a tíživé psychycké momenty efektně působí i na diváka. Do rolí všech zůčastněných není v tomto snímku problém nahlédnout, pochopit, a snad se i trochu vžít. Příběh v takovém dramatu by dozajisté stoprocentně neobstál bez přesvědčivých hereckých výkonů, a za sebe musím říci, že všichni zůčatnění ze sebe viditelně dostali maximum. (30.03.2009)

Pravda je někdy dost krutá a je na každém, jak se s ní smíří...Závěrečná scéna "pod stolem" mě ohromila a ukázala, že přijmout realitu je někdy dost těžké. Výkony všech herců jsou přesvědčivé, prostředí reálné a příběh - ze života, na němž lze dobře ukázat, co se může stát vlivem jednoho člověka a jeho rozhodnutí. (07.12.2011)

Naprosto průměrný snímek, na který po závěrečných titulcích hned zapomenete. Film slibuje příběh o tom, jak se oběti násilného činu vyrovnávají se situací poté. Ve skutečnosti vypráví spíš příběhy jednotlivců bez návaznosti na případ vraždy. Postavy jsou nepřesvědčivé a co hůř i nezajímavé.. Pustila jsem si to v podstatě jen kvůli Dakotě, abych si doplnila její filmografii.. (03.10.2013)