4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Rozhodně netvrdím, že jde o špatný film, nicméně očekávání byla v tomhle případě příliš veliká a při závěrečné scéně jsem si říkal, to je vážně konec? Už nic dalšího nepřijde? Tahle záležitost vyhrála festival kategorie A a je filmovými fanoušky i kritiky shodně považována za evropskou filmovou událost roku? Jde o to, že tenhle snímek tak nějak klame tělem a nabízí zástupné emoce, resp. podle mě selhává právě v tom, za co je nejvíc adorován. To znamená jako výpověď o určité zemi a politickém systému. Ve spoustě komentářů se nadšeně obdivuje jeho úžasná autenticita, ale kolik z těch diváků skutečně komunistické Rumunsko zažilo na vlastní kůži? Osobně jsem tam nebyl, ale z vyprávění očitých svědků vím, že ještě deset let po revoluci nebyla některá místa na venkově elektrifikována a řada odlehlých oblastí si žije z ekonomického hlediska ještě hůř než za Ceausesca a horské oblasti se vylidňují. Srovnávat tehdejší Rumunsko s Československem je zcestné, tamní situace byla nepoměrně horší a především systémově odlišná. Potrat, který je jádrem Mungiuova snímku, je podaný jako ryze technický problém. Ty dívky, stejně jako ostatní filmové postavy, nejsou obětí systému, ale jeho součástí. Polské filmy morálního neklidu už v 70. a 80. letech dokázaly za hlubokého komunismu nastolovat problémy morálního konfliktu v chování svých hrdinů, kdežto tady vysokoškolačka podstupuje potrat plodu, který je pouhou překážkou její kariéry. O systému jako takovém se dovídáme jen málo a je nutné si uvědomit, že potraty byly v řadě evropských zemí v historicky nedávné době také zakázané a v současném Polsku by šlo natočit podobný film i dnes, v demokratickém systému. Od roku 1993 je tam potrat omezený na naprosté minimum možností. To, že předrevoluční Rumunsko bylo místo nevlídné k životu a svázané nesvobodou, je na některých místech zcela evidentní, ale to je opravdu jen vedlejší motiv. Jestli bylo hlavním problémem rumunských vysokoškolaček na kolejích shánění západních cigaret určité značky, tak to ty holky vážně neměly špatný život. Po technické stránce souhlasím s komentářem uživatele gjjm. Zkrátka a dobře, koukatelný, ale z mého pohledu přeceněný snímek s neujasněnou koncepcí. Celkový dojem: 60 %. (03.12.2010)

Rumunusko v roce 1987. Hluboký socialismus, kteří si mnozí pamatují i od nás. Kdesi na vysokoškolské koleji se začíná rozehrávat příběh dvou dívek, z nichž jedna je těhotná a rozhodne se podstoupit nepovolený potrat. Jestli se jí to podaří není zas až tak důležité. Hlavní je, že se podařilo natočit opravdu osobitou výpověď o životě v tehdejším východním bloku, kde interupce byly na denním pořádku nejen v Rumunsku, ale i v ostatních zemích a ukazuje také skoro bezvýchodnou situaci mnohých mladých dívek, do které se, (nejen vlastní vinou) dostaly. (18.05.2015)

Evropskému filmu zvoní umíráček. Alespoň tak by to mohlo vypadat, když si uvědomíme, že tohle nudné a nezáživné dílko obrazilo několik festivalů a všichni z něj byli okouzleni. Na patře by zbyla hořkost po polknuté otázce, zda tohle je skutečně to nejlepší, co v poslední době evropská kinematografie nabízí. Mungiu klouže po povrchu, tváří se děsně artově, ale ve výsledku nesděluje prakticky nic. Jediným poselstvím tohoto snímku je smutek z všeobecného radostného přijetí, byť tento film s bídou dosahuje průměrných kvalit. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Mistrovsky zaranžovaný teror dotýkající se optikou Triera a Hanekeho. Dílo, při kterém se vám zatahuje dech a cítíte tísnivý pocit na hrudníku, všechno peklo nezobrazené na plátně cítíte na duši. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Cristian Mungiu rozdrtil na malé kousky, protože ani v jediném okamžiku nezazní nějaké karikující zlehčení teroru, který se stále zvyšuje do závěrečných minut. (15.03.2015)

Nepotřebný zastávky. Ptáci nezpívaj, protože nemaj pro koho. Lidi chodí po betonový louce připitomělé rumunské metropole, netušíc, že zejtra bude novej den. Lidi - trvanlivý zboží, který nechce přiznat barvu. Jsou jako kachličky v koupelnách. Strohé, studené a hovno říkající. Pak mezi umíráním a nefilozofováním dojde k chybě. Holky jsou ve stresu. Nikdo jim nepomůže, nevysvětlí, že mez byla překročena. V zoufalství odevzdají svá těla chlápkovi, kterýho nikdy neviděli. A Rumunsko - celá totalitní éra - mlčí. Film ne! Záběry bez konce, holky bez budoucnosti, skvělý scénář a atmosféra na špičkách hor - vrcholem všeho. Já se do toho ponořil. Do těch změťourů, ulic, náměstí a nevynořil se. Což je dobře. Dobu jsem nezažil - děkuju - stejně jsem ale cítil, že ten film je pro mě. Pro mou generaci. Abychom se nedostali do lesa kontejnerů, svrabu a paneláků. (06.03.2010)