Carlitova cesta

Napodruhé zvyšuji na maximální hodnocení téhle skvělé gangsterky, s De Palmou v plné síle. Zatímco ve Scarface byl Montana dokonale odpozující postavou, "staré školé" Carlitovi Brigantemu, s jeho morálními zásadami ulice (na které tak dojel), divák prostě musí fandit, ačkoliv díky svě drogové minulosti nebyl rozhodně žádným svatouškem. De Palmova schopnost poutavě vyprávět děj a zároveň uchvacovat režijními nápady se projeví už v první dramatické scéně v kulečníkové herně. Závěrečných patnáct minut pak neuvěřitelně graduje a scéna jízdy na sanitním stole s těžce raněným Carlitem a s jeho pohledem na reklamní plakát "cesty do ráje", za doprovodu melancholické písně, je pak nádherně smutná a povznášející zároveň. (14.07.2006)

"Měla jsem sen, ale probudila jsem se. A teď ten sen nenávidím." De Palmův a Pacinův komorní melancholický přídavek/alternativní doslov a zároveň protipól k Zjizvené tváři (z níž se tu mihne několik herců), který narozdíl od ní nevypráví o cestě přes mrtvoly, ale o cestě od mrtvol a tu neprovází paranoia mocných, ale smutný fakt, že v téhle branži opravdu nemůžete nikomu věřit a vaše zásadovost a víra v přátelství, loajalitu či čest vás stáhne dolů. Opět výborný Pacinův výkon (když jsem film viděl poprvé v pubertě, Carlito mě uhranul a chtěl jsem být jako on, odsud také černý kožený kabát v mém šatníku) a stejně tak výkon Seana Penna. V době svého uvedení kritika film nedocenila a nevedl si moc dobře ani v kinech, o to většímu zájmu se ale těšil na videu. Lahůdková gangsterka se srdíčkem. (09.01.2003)

..„Překročíš-li určitou hranici, nikdy se z toho nevzpamatuješ. Nikdy se nedostaneš zpět.“ Znamenitý film znamenitého režiséra. Všichni herci jsou výborní, ale nejvíc se mi líbil Sean Penn (poznala jsem ho až ve 44 minutě).Ano, loajálnost se mnohdy nevyplácí. „V tomhle svinstvu přátelství neexistuje. Já to svinstvo nehledám. Najde si mě samo. Běžím a ono běží za mnou. Musí být místo, kam se můžu ukrýt.“ Nádherný závěr filmu, to štěstí ve tváři Al Pacina, když dobíhá k vlaku a ..... potom už jenom ta nádherná hudba „You are so beautiful...“ (03.01.2006)

Jak já Carlitovi přál, aby se na své cestě dostal až na konec a užíval si se svojí milou milou Gail na Bahamách. To se sice nestalo, ale já si alespoň užil dvě a půl hodiny perfektní filmařiny, Brian de Palma natočil výbornou gangsterku a do hlavní role obsadil boha jménem Al Pacino, který by mohl dělat cokoliv, a přesto by to bylo brilantní. Soundtrack stylově vybraný a Cockerova pecka na konci ještě více umocnila moje pocity. Začínám mít pocit, že Kmotr zase tak dobrej vlastně není. (10.04.2008)

Téměř dokonalé. Al Pacino je jistě tou nejsprávnější volbou co se týče ztvárnění rozličných kriminálních živlů napříč dekádou filmového průmyslu. Chladnokrevný kliďas v Kmotrovi, nenapravitelný divoch ve Zjizvené tváři a bývalý zločinec bojující se svými choutkami v Carlitově cestě. A právě tento snímek, ve kterém Pacino ztvárňuje Briganteho, mi učaroval zdaleka nejvíc. V podobných snímcích nejvíce miluji onu děsivou předzvěst, tj. divák sleduje několik scén, ve kterých je zřejmý režisérův záměr šokovat diváka následujícím dramatickým okamžikem: scénka při dealování mne mrazila až do morku kostí. De Palma dokázal natočit napínavé drama, kvalitní akční film a psychologickou sondu - to vše v jedné nezapomenutelné gangsterce. Potěšilo mne, že scénář nenakazoval Pacinovi další otřepané fackování ženských charakterů, a místo toho si zlost vybil na zrcadlu v koupelně - nerad bych tohoto skvělého herce měl zafixovaného jako někoho, kdo ve filmech bije tak křehké bytosti. Větší prostor jsem čekal od Mortensenovy role, ale na druhou stranu dostal ze svých pěti minut slávy úplné maximum a větší rozdíl oproti Aragornovi jsem dlouho neviděl. Sean Penn se svou maximálně debilní a vtipnou parukou také dokázal, že se neztratí ani v poctivém mafiánském filmu, kde je italů více než vystřílených kulek, a jeho postava je nezapomenutelná. Tento film má spoustu kladů. A ten konec..! (30.09.2009)