Na vlastní nebezpečí

!SPOILER!: "To sem takhle jednou na raftu přefik nevlastní ségru...", třeba touhle (pardon, trochu vulgární) větou by se dal vystihnout film Na vlastní nebezpečí. Těžko hledat něco dobrého, co by šlo na tomto snímku vyzdvihnout. Bohužel i můj oblíbenec Krobot mě zklamal, resp. debilita jeho postavy. Jinak i laika musí slušně trknout jazyková stránka, mě, jakožto člověka znalého základů ruštiny, tahle podivná směska několika řečí praštila kladivem do hlavy, ze začátku se tomu snad ještě šlo smát, ale postupem času jsem pořád více trpěl a modlil, aby radši všichni přešli do češtiny (nestalo se). Pointa docela lehce čitelná už při prvních významných pohledech, na odpad! mi nepřišla pouze technická stránka (kromě scény s mačetou a flashbacků, které se postupně staly otravnými), přírodu vůbec nebudu brát jako klad, tu najdete v každém trotlovském romanťáku podle Pilcherky a stejně je psychickému zdraví bezpečnější se koukat na pořady k tomu přímo určené. 1*, víc z toho opravdu nevykouzlím. (09.09.2012)

"akční thriller", ROFL. A ta akce tam byla jako kde? Jeden vodopád a dva průjezdy menšími peřejemi. Na rozpočet se nikdo vymlouvat nemůže, když třeba v Maďarsku by dokázali za stejné peníze mnohem víc. Tady je problém už ve scénáři, či spíše v jeho neexistenci. Je tam načrtnuta nějaká prostá zápletka, která je natažená na 90 minut díky spoustě vycpávkových (i když docela pěkných) záběrů na plující raft a spoustě otravných "promítačkových" flashbacků, v závěru jedno "šokující odhalení" (které jsem dokonce i já uhodl předem, i když většinou tak geniální nebývám) a pak najednou konec. Herci hrají hrozně. U Rumunů to vypadá jako nadsázka, ale úplně stejně špatně hrají i všichni Češi. Stačí, když se podíváte na trailer, ty nejlepší záběry uvidíte v něm. Včetně záběru na sexy Rumunku v mokrém tričku, který byl evidentně udělán hlavně pro trailer. Ve filmu je sice taky, ale nedává tam žádný smysl, prostě je vlepen na náhodné místo filmu. (13.02.2008)

Vzkřísit český film se nepodařilo ani Filipovi Renčovi. Jeho dobrodružný thriller je v českém filmu nového milénia něco neotřelého a originálního. Avšak s takovým žánrem se musí umět pracovat. Kamerové filtry, kamerové nájezdy a v neposlední řadě zpomalovačky jsou fajn, ale když se neumí pracovat ani s nimi, něco není v pořádku. Absolutně nechápu cca pěti-šesti minutovou zpomalenou scénu pádu z vodopádu. Jediným světlým atributem je pak Jiří Langmajer, který snad jako jediný ví, v jaké sračce se to octl a tak zbytečně nepřehrává a nedělá ze své postavy karikaturu. A pak samozřejmě samotný nápad. Jenže idea je jedna věc, realizace druhá. Český thriller se tedy nepovedl, jestli ještě někdy nějaký vznikne, doufám, že dopadne o mnoho lépe. (16.09.2008)

Bohové, to se zas jednou sešly okolnosti. Z dosud nevybalených věcí z každoroční štreky do Rumunska se ještě neodrolil karpatský prach, mysl kormoutil tesklivý čas posledního dne dovolené a týral rozhoupaný Damoklův meč následujícího dne v práci, na polici se svůdně leskla láhev bihorky a v televizi poblikával příslib připomenutí onoho blaženého času vzdáleného jen hodiny a přece tak daleko. Inu, jediný způsob, jak odolat pokušení, je podlehnout mu (měl jsi pravdu, Oscare) a já podléhám kolikrát dřív, než jsem se stihla začít prát. Tím spíš, že první půlhodina vypadala docela lákavě. Bohužel většina z nás ví, že sebelepší předehra není ani v nejmenším zárukou, že se dostaví orgasmus. Že jsem nebyla jediná, kdo podlehl, začaly brzy dosvědčovat textovky od dalších pravidelných členů našich výprav, a že už jsme všichni dokázali líp podlehnout jindy a jinde, dosvědčoval prakticky neměnný obsah všech SMS (jakýmsi pravzorem se stalo "co ten píp Renč u všech píp touhletou píp myslel, PÍP?!"). Že nepůjde o zrovna sofistikovanou podívanou, jsem tušila, konečně v jednoduchosti je síla a mně se celoživotně líbí jednoduché věci. Například chlapi. Jenomže na to, co bylo provedeno s potenciálem dobrodružného příběhu z balkánské divočiny, nestačí slova (gesta možná jo), Langmajer a Blažek se ze sympatických drsňáků mění před očima v karikatury mužů, jež by nepřelstily ani čajový pytlík (to bylo naposledy, co jsem vykradla Červeného trpaslíka, slibuju), Jiráček se Siposovou vydařeně nacvičovali post nejotravnějších hrdinů filmů Filipa Renče, akční atmosféra je zredukována na pár doma-to-nezkoušejte záběrů a jedině Krobotovy hlášky, které by byly ozdobou každé vogonské básně, to spolu s kamerou a hudbou udržely mimo nejnebezpečnější úseky a nad hladinou. A abych nebyla out módního trendu papouškování každé hovadiny, kterou je zde neustálé přirovnávání k práci Michaela Baye, přispěju svou troškou. To, že Renč i Bay natočili každý přesně jeden film, který se mi opravdu líbil, a zbytkem jejich tvorby s lehkým srdcem příští rok zatopím pod karpatským nebem, nemůže být náhoda. Inu, Krobot takovej válec nečekal a já taky ne. Ale kocovinu jsem nečekala taky a přitom vzhledem k Filipově tvorbě a množství zkonzumované kořalky jsem mohla čekat obojí. Omluvte mě, jdu sníst desátou dnešní česnečku. (01.09.2009)

DivX/// Obsazení 5/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Efekty 4/10/// +Miroslav Krobot je fakt řízek, zaujme rumunská herečka Raluca Aprodu, hudba, občas napětí -některé postavy celkem zbytečné (Václav Jiráček, Lucia Siposová), akční film si představuji trošku jinak/// No snaha tu byla. Nějaká ta akce i napětí taky a v závěru vyšla najevo zajímavá pointa. Jenže: začátek byl hodně rozvleklý, postavy se vzaly (skoro) odnikud, flashbacků bylo moc a k tomu všem jsem tomu moc nerozuměl (teda ža do té pointy). Navíc by mě zajímalo co bude s postavami po konci filmu. Jenže to už se asi nedozvím, potože to nabralo nějakej rychlej konec./// Celkem 57%/// (06.04.2009)