Sirotčinec

EL ORFANATO se s džbánem na originalitu rozhodně netrmácelo nijak daleko, nabízí šablonovitý a mnohokrát viděný příběh, ve kterém starý dům dává najevo svoje hluboké jizvy. Co ho dělá lepším, je zpracování, dobrá režie, až netradičně dobré herecké výkony, ostatně i scénář sice užívá známých klišé, ale nikdy se nesnaží bít přímo do očí. Lekaček je tu míň, ale jsou účinné a nechají vás ve stavu, kdy budete s rozklepanými koleny očekávat další a scéna, kdy dům navštíví médium vás bude natahovat na skřipec. 75% (30.12.2008)

Atmosferický duchařský thriller/horor odkazující až někam k temným původním folklórním pohádkám, které byly přirozeně strašidelné a hororové. Mystérium prokletého domu chytře ohraničuje příznačné uzavřené prostředí, kde je od začátku přítomno neviditelné tajemství, které chce býti odhaleno. Za vyzdvižení stojí (s pohádkou propojující) princip hry zajímavě použitý ve struktuře příběhu, obdobně jako motiv pohádkové knihy Petera Pana, který (stejně jako postavy ve filmu) odmítá zestárnout. Šikovně jsou proti sobě postavena i paradigmata racionálního přístupu k realitě a paradigma připouštějící existenci nadpřirozena (jejich stěžejní střet předznamenává i nejsilnější scénu filmu - médium vydávající se kontaktovat druhou stranu, geniálně zaranžované v metazáběrech kamer, kdy se tým pokouší tento kontakt multimediálně dokumentovat...). Ve filmu byly použity podobné kamerové rastry, jaké bývají ve filmech Guillerma del Tora, který určitě ne náhodu tenhle snímek produkoval. Obrazovost a symbolickou hloubku jeho filmů sice El Orfanato nemá, na to mu schází del Torava mýtotvorná fantasie, ale svou funkci (tedy uchvátit divákovu pozornost a napnout ho mnohdy až k nevydržení) určitě splňuje dokonale. Mám rád španělskou a obecně hispánskou kinematografii a ani El Orfanato (Sirotčinec) mne nezklamalo... (01.04.2008)

Po [REC]u další vynikající horor / drama... Pravdou je, že v hororovém rybníčku nemám příliš zkušeností a z posledních let už vůbec ne, ale tyto 2 vyjímečné počiny považuji za to nejkvalitnejší, co jsem v tomhle žánru ZATÍM viděl a nejspíš není náhoda, že oba zmíněné filmy pochází ze španělské kuchyně - určitě si na ní v budoucnu posvítím.. Výborná atmosféra, mrazivé scény a rovněž povedená hudba - za mě 90%. (12.06.2009)

V době, kdy se američtí a francouzští režiséři vzájemně trumfují počtem přeřezaných achillovek ve svých hororech, přichází ze Španělska velmi klasicky pojatá duchařina, která všechny ty nabroušené břitvy, ruční a motorové pily spolehlivě tupí svou chytrostí. Stejně jako vizuálně i atmosféricky spřátelený Faunův labyrint, zavádí nás i Sirotčinec na hranici světa fantazie a reality. Zůstává jenom na nás, jak si všechny nadpřirozené jevy vysvětlíme. Jde to i racionálně. Ústřední myšlenka s domem a jeho (ne)živými obyvateli vážně připomíná Ty druhé, ale označovat její následné rozpracování za neoriginální mi přijde hodně neprozíravé. Všechno dění dává dokonalý smysl v rámci obou vymezených světů a jejich protnutí je na horor až nečekaně dojemné. Motiv pátrání najednou získává nový rozměr – matka nehledala adoptovaného syna, ale cestu k němu. Hororovými fanoušky bude Sirotčinec nejspíš přijat jako ne dost děsivý a příliš pocitový, mně poměr scén „blíží se infarkt“ (včetně nečekané parafráze Osvícení) a „řekni mi, kdo jsi a co chceš“ (včetně zábavných her ve stylu počítačových adventur) naprosto vyhovoval. Nečekejte horor, čekejte dobrý film, a pět hvězdiček vám nebude připadat jako přestřelené hodnocení. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Adrian, vincent, kikuka, wipeout, Martyr (13.08.2008)

Tyhle španělský filmy maj takovou zvláštní mysteriózní atmosféru, která se mi fakt strašně líbí, krom toho Del torův rukopis je na tom taky hodně znát. Možná to neni úplně horor, kterej by nějakej děsil, ale že je celkem mrazivej to už říct můžu a hlavně má skvělej příběh s parádním nečekaným zakončením a pointou (09.03.2008)