Ty, který žiješ

Anderssonova hořká groteska zasazená do šedivě neútulných interiérů nám předkládá mozaiku mnoha malých, trapných lidiček ve vizuálně vypiplaných a až do naprostého absurdna rozehraných etud. Zábava, u které se sice divák nepopadá smíchy za břicho, ale pokud zvládáte sledovat, co se děje ve druhém plánu statických záběrů, bavit se rozhodně budete. (26.11.2011)

Mistrovsky vyvážené tragicko - komické dílo, sestávající z různorodých epizod se stejným jmenovatelem a skvostných scén a záběrů. I v případě že se na plátně zrovna nic podstatného neděje, nelze než se kochat po filmařské stránce naprosto brilantními záběry. Záverečná sekvence smete celé předešlé lidské pidižvení z povrchu zemského. Obří formace letadel plujících nad městem ostře kontrastující s bezstarostnou melodií pro mě osobně znamená jednu z nejzásadnějších a nejvíce mrazivých scén v dějinách kinematografie. (21.03.2008)

Je jen pár filmů, u kterých se mi stalo, že když jsem vyšel z kina, svět kolem vypadal přesně jako v tom filmu (namátkou třeba Reggiovo "Koyaanisquatsi"). "Ty, který žiješ" je jedním z nich. Oči mi venku automaticky rámovaly scény plné "anderssonovských" statistů na chodnících a v oknech domů a trvalo mi docela dlouho se z toho dostat. Roy Andersson má totiž ve filmech to, co obdivuju asi nejvíc - mimořádnou výtvarnou kvalitu (kompozice obrazu je na hranici dokonalosti, barevné tónování spoluvytváří atmosféru filmu - v tomhle případě ďábelská kombinace žlutozelené s šedomodrou), humor (prvoplánový i téměř neviditelný) a skvělou hudbu (spojovací motivky v pozadí i "živé" kapely jsou na úrovni nejlepších kousků z filmů Akiho Kaurismäkiho). Navíc jsou jeho filmy originální, nepodbízivé a nepolopatické. Prostě - dobrodružství pro oči. Nelze nedat míň než pět hvězd. (28.05.2008)

Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. (24.06.2010)

Upršané počasie prinútilo (viac či menej) priopitých účastníkov LFŠ 2007 k uchýleniu sa do príjemného sálu kina Hvězda. V takomto vďačnom prostredí by sa uchytil aj 3-hodinový režisérsky zostrih Kameňáku 3, čo bolo badať na začiatočných asi 20-tich minútach filmu. Diváci odmeňovali scény typu "minútový záber na trombónistu" alebo "strhanie obrusu zo stola" hlasným opileckým smiechom. Potom však akoby uťalo, a i keď diváci neustále hľadali niečo, čomu by sa dalo zasmiať, nedostali už príležitosť. Režisérovi sa totiž úspešne podarilo vyhnúť akýmkoľvek vtipným situáciám. Film pozostáva so série dvoj až troj-minútových absolútne nesúvisiacich scénok, ktoré zaberá statická kamera, a v ktorých sa nič nedeje. Dej scénok sa dá popísať niekoľkými slovami, napríklad "muž telefonuje so synom", "tučná žena súloží s účtovníkom", prípadne "štamgasti objednávajú poslednú rundu". Všetky tieto scény sú však prázdne - bez deja, bez pointy, bez vtipu - a tak len vyprchajú do vzduchu ako chuť zvetralého piva. (01.08.2007)