Obsahy(1)
Dokumentární film o životě a herecké cestě československé předválečné filmové hvězdy Lídy Baarové. Kariéra Ludmily Babkové, která zvolila svůj pseudonym podle přítele rodiny, básníka a spisovatele Jindřicha Šimona Baara, začala již během studia na konzervatoři. Svou první filmovou roli dostala v roce 1931 v Kariéře Pavla Čamrdy. Začínala u režisérů Karla Lamače, Martina Friče, Vladimíra Slavínského, Svatopluka Innemanna, Miroslava Cikána a dalších. Také Vlasta Burian byl Baarovou okouzlen natolik, že ji chtěl angažovat do svého divadla a dokonce uvažoval o rozvodu. Tehdy ale zasáhli rodiče Baarové a skandál se nekonal. Tři úspěšné snímky natočila i s Hugo Haasem: Okénko, Švadlenka a Madla z cihelny, v tomto filmu si zahrála také její debutující jedenáctiletá mladší sestra Zorka. Baarová byla velmi fotogenická a krásná (i když někteří tvrdili, že ve filmu nebyla tak hezká jako ve skutečnosti) a také měla jisté kouzlo, kterým dokázala poplést hlavu spoustě mužů. V roce 1934 se zúčastnila kamerových zkoušek k filmu Barkarola u pražské pobočky berlínské filmové společnosti UFA. Zkoušky vyhrála a odjela s matkou do Berlína, kde se učila německy, a taky musela zhubnout. Ve filmu Barkarola s ní hrál populární německý milovník Gustav Frölich, se kterým měla rovněž poměr. Během natáčení si Lídy všiml i Adolf Hitler, ona jej však oslyšela a v Německu natáčela až do roku 1938. Doma hrála v Lidech na kře a ve slavném Vávrově Panenství. V té době byla už uznávanou mezinárodní hvězdou. Dokonce dostala nabídku od americké společnosti MGM, aby šla točit do Ameriky, ona to odmítla, což později pokládala za největší chybu svého života. Na berlínské olympiádě v roce 1936 se setkala s říšským ministrem propagandy a osvěty Josefem Goebbelsem. Zamilovali se do sebe a Hitler zuřil, zakázal Baarové natáčet a hrát ve filmu i na divadle. Byla vypovězena z Berlína, přitom opustit Německo zcela nesměla. Přesto se jí podařilo vrátit do Československa a na začátku války si znovu hrála v několika Vávrových filmech: Ohnivé léto, Maskovaná milenka, Paličova dcera. S tehdejším milovníkem Oldřichem Novým si zahrála titulní roli ve filmu Dívka v modrém, o rok později pak v komedii Život je krásný. Její poslední rolí v českém filmu byla Tynda ve Vávrově Turbíně a následoval zákaz práce v českém filmu, proto v letech 1942 - 43 natáčela v Itálii. S koncem války byla Baarová obviněna z velezrady. Po roce byla propuštěna, vdala se za Jana Kopeckého, s nímž roku 1948 uprchla do Rakouska. Pověst Goebbelsovy milenky ji ale pronásledovala dál. Začala cestovat jižní Evropou, dostala se i do Argentiny. Zkusila vzkřísit svou filmovou kariéru, ale za zmínku stál jen film Darmošlapové. V roce 1956 skončila i s divadlem. Rozvedla se, znovu vdala a vzápětí ovdověla. Zůstala sama v Salzburgu a pracovala na svých memoárech. Do své smrti v roce 2000 působila jako zahořklá, zestárlá, opomíjená a nenáviděná legenda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
O trochu lepší byl dokument Sladké hořkosti Lídy Baarové, a pak snad ještě nějaké odvysílání v pořadu na Vlastní oči. Co se týče samotné Lídy Baarové herečky-filmové hvězdy, s velkým šarmem, a jistým kouzlem osobnosti, kterému tehdy podlehl nejeden muž, tak byla opravdu radost jí poslouchat, zavzpomínala na své rodiče, na své herecké začátky, a na herecké kolegy Haase, Högera, Štěpánka atd. Na režiséry Friče, Lamače, Cikána, Innemanna nebo třeba na Italského Felliniho (Darmošlapové), a především pak na Otakara Vávru, s nímž podle mého natočila své úplně nejlepší filmy své herecké kariéry. Viz. třeba originální Panenství, Ohnivé léto, nebo její poslední film Turbina. Dále tam také z jejích úst zaznělo, že za svou největší a osudovou chybu považuje nevyužití nabídky od Americké společnosti MGM z roku 1937 během natáčení filmu Panenství. Sám si myslím že kdyby tu nabídku tehdy využila, tak by sice přišla tady v Čechách o své nejlepší filmy ale na 100% by se v té době v Americe prosadila, samozřejmě dnes je to bez debat skoro nemožné. A pak zcela určitě, by jí úplně míjela válka, vztah s říšským ministrem propagandy a osvěty Josefem Goebbelsem, a nebo třeba pozdější obvinění s kolaborace a velezrady, za kterou by tady zcela jistě v komunistickém režimu tvrdě pykala. Něco nového jsem se sice dozvěděl, trochu jsem byl i překvapen z toho že zde tuším nezaznělo ani slovo o J. Goebbelsovi nebo třeba O Svatopluku Benešovi. Dokument se skládal i s jejích filmových rolích, a tady jsem byl skutečně velmi překvapen že ČT sáhla po takových filmech jako Šenkýřka u divoké krásy, nebo po Paličově dceři, vesměs po filmem dnes už skoro ztracených a filmech které jsem opravdu řadu let neviděl ani na jedné z našich tuzemských televizí. Jako celkem však hodnotím jen průměrně. ()
Dokument, který dokázal mnoho v tom směru, že v něm Baarové prakticky nikdo neskákal do řeči a přinesl ukázky z reklamního filmu Baby a hraného Šenkýřka "U divoké krásky". Vzhledem ale k čerstvé době porevoluční nikoho nenapadlo příliš se dobývat odpovědí směrem k její zahraniční kariéře, která je dodnes pro našince naprostým tabu. Jedno vydání Felliniho v LK takovou mezeru nezacelí. Stále ve vzduchu visí tolik nejasností kolem její práce v Německu, Rakousku, Itálii a Španělsku. Ve filmu i na divadle. Kdo by se tomu ale věnoval, že, když běžně dostupná literatura toto téma mete pravidelně ze stolu. ()
První (polistopadová) veřejná zpověď Lídy Baarové. Kamera ji zachytila jako vyrovnanou, s osudem smířenou ženu, která ale podvědomě čeká na omluvu od národa, jenž ji kdysi hanebně odkopl a zneuctil. Odpouští se lehce, ale zapomíná se těžko. ()
Nic víc než naivní a sentimentální vzpomínání ženy, která (aspoň dle mého soudu) nepobrala moc rozumu ani talentu. Všechno, co je zde řečeno, jsme už stokrát slyšeli v jiných dokumentech. Baarová bohužel opakuje stále to samé jako kolovrátek, přičemž i tak nulovou výpovědní hodnotu je navíc dobré brát s jistou rezervou. Na dokumentu jsou zajímavé jen a pouze (velmi dlouhé) ukázky z filmů, které se na televizních obrazovkách prakticky nevyskytují (Švadlenka, Šenkýřka U Divoké krásy, Paličova dcera...). Bylo by zajímavé porovnat Baarové rozjímání s další exulantkou, Adinou Mandlovou. Dodnes jsem však nenarazil na žádný dokumentární materiál, který by vznikl stejně jako tento film bezprostředně po r. 89. Předpokládám, že ani neexistuje. Škoda. ()