Obsahy(1)
V dějinách naší země najdeme mnoho událostí, které zásadním způsobem poznamenaly chod celé společnosti. Do popředí v nich vystupují významné osobnosti, především politici. Jsou hvězdami médií, jsou jich plné noviny? Fotoaparáty a kamery však zachytí i množství dalších tváří, které se do záběru dostanou možná náhodou, možná shodou okolností nebo záměrně. Pokusíme se právě jednu z těch neznámých tváří vypátrat. Historie totiž nezasahuje jen do životů slavných, ale i do životů obyčejných, do životů nás všech. Co se stalo 11. října 1968, kdy vznikla fotografie Alexandra Dubčeka a dívky, která ho právě políbila? Jak se dále vyvíjely osudy obou protagonistů? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Hodně plochý, jednorozměrný dokument, kterému schází odstup a větší názorová pestrost. Tvůrci měli využít výpovědí nejen Dubčekových přátel, ale i oponentů, ať už z řad stalinistů nebo antikomunistické opozice. Dále bylo vhodné využít názorů profesionálních historiků a politologů. Skutečný obraz tak rozporuplné osobnosti může vzniknout jenom poskládáním více střípků různých barev. Celkový dojem: 25 %. ()
režie: Martin Dolenský - http://www.imdb.com/name/nm0230946/ ?, silně tendeční, ale některé momenty stojí za to: telefonický rozhovor Dubček - Brežněv a "záhadné" onemocnění Brežněva v Čierné nad Tisou. igi B. : Částečně máš pravdu, ale to, že Dubček spolupracoval s StB je lež a mystifikace z tvé strany. (imho) paascha: on je rozdíl mezi tím jestli spolupracoval s StB jako placený donašeč po roce 1969 (tak jsem to pochopil z kontextu igi Biho komentáře) nebo jestli po určitou krátkou dobu svého života měl ze své funkce určitý vliv na StB. A to, že zrušil cenzuru tisku je asi maličkost. Ano, dokument se snažil přelakovat osobu Alexandra Dubčeka na bílo, ale dělat z něj největšího zloducha československých dějin mi nepříjde objektivní. To je odezdikezdismus. ()
Paní M., kterou celý život provázejí "příjemný", resp. "bezvadný kolektivy", na vlastním osudu dojemně vysvětluje, z čeho tzv. normalizace žila i padla: My sme žili dobře (tj. - sic!) jezdili sme na dovolený, jezdili sme na hory, na Západ pravda né, ale nám Bulharsko stačilo ... Plno věcí bylo asi špatnejch, ale to šlo jednim uchem tam, druhým ven: třeba že někdo nemoh do ciziny. Ale starala sem se o děti a abysme měli co do hrnce ... Vadilo mně třeba strašně, (zvýší hlas) že se žvýkačky musely vozit ze zahraničí, nebo botičky ... To mně vadilo, že někde jinde je ten nákup lepší. (Hezké je, že po roce 1989, když se z televize a novin dozvěděla, co také ti komunisté dělali, "jeden okamžik litovala, že v tý straně byla".) -- Tím rozpačitěji působí režisérská konkluze (buď banální, nebo falešná): Ve skutečnosti není obyčejných lidí. _____ Po přečtení zdejších komentářů dodávám: potvrzování pozitivního obrazu Dubčeka mne nepřekvapilo, a v tomto dokumentu mně ani nepřipadá přílišné. Ad Karlos80: Já si prostě u těch skvělých šedesátých let vždycky taky představím, kdo ještě roku 1961, 1963 nebo třeba 1967 seděl ve vězení, resp. nemohl vyjít z nucené internace. (To bylo samozřejmě "před Dubčekem".) ()
Vcelku dobrý dokument založený na pozoruhodném nápadu sledovat osudy milovaného reformisty a obyčejné dívky z lidu. Bohužel právě na osudech té obyčejné děvy se to celé zvrtlo. Prostinká duše někdejší učnice jen sotva pochopila rozsah celonárodní tragédie, kterou násilný konec Pražského jara byl. Její přízemní hodnoty, zkreslený pohled na normalizační bezčasí a absence historického povědomí. Ano, právě takoví jako ona nám tu společnost i nyní pěkně rozkládají. ()
Tvořitelé mýtů v praxi :-/ ... Lidem milovanný >tatíček< Dubček coby málem Svatý, guru >Pražského jara< (mladí či hloupí - neplést prosím s renomovaným hudebním festivalem!) - ten NÁŠ Sáša - (česko)slovenský mučedník víry v >socializmus s lidskou tváří< , prý skvělý člověk a státník světového formátu (sic!) - v plochém, až odporně podlézavém a historicky neobjektivním pseudodokumentu, zavánějícím až jakoby nějakou podivnou politickou objednávkou. Ni slovo o pendrekových zákonech, ni slovo o spolupráci s StB, ni slovo o podivné polistopadové roli tohoto komunistického aparátčíka, který se jen >řízením dějin< celkem nezaslouženě ocitl na chvíli v čele nereformovatelné bolševické strany a ve své touze po moci beze cti dovedl tzv. >obrodný proces< až do normalizačního marazmu se savjétskym sajůzom na vjěčnyje vremena... Proloženo příběhem >té co dala Dubčekovi hubana< , soudružky >teslačky< J.M., která z dělnice přes domovnictví a prospěchářské členství v KSČ dopracovala se porevolučně >podnikavě< až k hospodské... Hm, vskutku typická normalizační kariéra jak když vyšije... Formou rutinně natočené nic, kdy člověku maně marně přijde na mysl, proč tedy vlastně toto "dílo" vzniklo a komu že to má sloužit. Takže ta jedna hvězdička s těžkým sebezapřením, snad jen proto, že na "odpad" jsou tu v rámci žánru bohužel registrovány větší (zde raději nejmenované) prasečiny... :-( ()
Galerie (1)
Photo © Česká televize
Reklama