96 hodin

Nemohu uvěřit, že jsem 3 roky přehlížela takový poklad! Je tomu již pár hodin, co jsem film zhlédla, nadšení ale nemizí. Liam v roli nezastavitelného otce naprosto smetl všechny hrdiny, které jsem do této doby znala. Konečně jsem zase měla pocit, že ta akce za něco stojí a má svůj důvod. Už samotný únos je neuvěřitelným zážitkem. Já žasnu! 5* (04.02.2012)

Rychlejší, drsnější a vážnější než Kurýr. S kulhajícím Neesonem místo vysportovaného Stathama. A přesto funguje na jedničku. Morel sice musí ještě trochu pilovat střihovou skladbu, ale nebojí se násilí ve stylu Jacka Bauera a zdravě naštvaného taťku kosícího v Paříži albánské překupníky s bílým masem si musí zamilovat úplně každý... tak trochu to sice neví, jestli to chce být francouzskou kriminálkou nebo adrenalinovým akčňákem, ale tohle rozkročení mezi oběma žánry si nechám líbit. (07.08.2008)

Soundtrack Nathaniel Méchaly: 1. Opening ,2. Change - Joy Denalane ,3. Permission to Go to Paris ,4. To the Airport ,5. The Concert ,6. There's Somebody Here ,7. Pursuit at Roissy ,8. On the Rooftop ,9. 96 Hours ,10. The Construction Site ,11. Pursuit at the Construction Site ,12. Saving Amanda ,13. Escape from St Clair ,14. Tick Tick, Boom - The Hives ,15. Hotel Camelia ,16. The Auction ,17. Pursuit by the Seine ,18. On the Boat ,19. The Last Fight ,20. The Dragster Wave - Ghinzu , (14.06.2011)

Nejlépe nabušených "96 hodin" do jednoho francouzského filmu, co jsem kdy viděl. A pro mě osobně téměř nejlepší film pojednávací o únosech a obchodech s lidským zbožím. Dobře zmáknutá expozice, kde zjistíme vše podstatné a můžeme přejít rovnou do akční kolize, kdy otec slyší v přímém přenosu únos své dcery. Začíná krize v tom, že mu zbývá 96 hodin do doby, kdy svou dceru už v životě nikdy neuvidí. Liam Neeson v podobě Bryana se jako otec řítí rychlostí vystřelené kulky, nezastavitelně v hledání své jediné dcery. Ani na okamžik vás nenechá vydechnout a vy musíte mít mrazení v zádech až do konce. Možná to s tím počtem hvězdiček přeháním, protože je to hned můj první dojem, který se časem rozplyne. Ale nemůžu si pomoc. (15.10.2008)

„Zabijte ho potichu, mám tu hosty.“ Zlí lidé jsou nepoučitelní. Už mohli vidět tolik filmů, v nichž hodný americký taťka vezme spravedlnost a střelnou zbraň do svých rukou… ale ne, oni si nedají pokoj. A tak dceru bývalého elitního agenta hned po uvedení diváka do nezbytného stavu nadrženosti (na krvavou a nesmlouvavou akci) osloví na pařížském letišti francouzský Leoš Mareš, bezpáteřní dohazovač bílého masa albánské mafii. Kdyby tak ubozí Albánci tušili, jak malými myšmi jsou v porovnání s kocourem, který jim jde po krcích. Že jeho výhružka „Najdu tě. A zabiju tě“ není planá, následně dosvědčí vážně míněným sdělením francouzskému Kevinu Spaceymu „Klidně zbořím Eiffelovku, když budu muset“. Z výrazu Liama Neesona lze vyčíst jediné – myslí to k smrti vážně. Což mysleli i tvůrci této super high conceptové akce. Proč by ne, vždyť podobné filmy sledujeme právě pro jejich přímočarost a nehumánní nebrání ohledů na kohokoliv, na cokoliv. Nepatřičnost „zabijáckých“ vět, použitých v různých obměnách už v tolika předchůdcích, jenom podtrhuje odklon od reality a únikový charakter těchto „kill ‘em all“ kousků. V současnosti, kdy ambicióznější snímky usilují o maximální realističnost a hrdinové povětšinou nevítězí kdovíjak suverénně (Bourneovo ultimátum, bitka ve Východních příslibech), je příjemné představovat si u rozumně dlouhých 96 hodin, že byste v případě únosu vlastní dcery dokázali totéž, co Bryan. Apendix: Z celého filmu jsem nabyl dojmu, že Luc Besson je pravičák nenávidějící Paříž, město plné úchylů a mafiánů odjinud. Doupě neřesti je navíc ironicky umístěno na Rue de Paradis. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, castor, Niktorius, uzzi, gu-staff, Dallas, zdenny (18.11.2008)