Femme Fatale

Fakt nevím, co si mám o tom myslet. De Palma je pořád režisér-hračička, ale tentokrát se pokusil i o scenář a připadá mi, že když ho psal, musel být permanenetně zkouřenej. Zápletka je hodně ujetá, ale celý film není nic proti závěrečným deseti minutám, kdy se to celý zvrtne a zároveň propojí v bizarní dějový veletoč. Mám pocit, že si De Palma udělal z diváků prdel. Nad výsledkem lze jenom kroutit hlavou a uznat, že takový úlet rozhodně stojí za vidění. A pokud byste nesdíleli můj názor, ještě je tu Rebecca, která má nohy dlouhý jak tejden před výplatou a režisér rozhodně jejími vnady nešetřil. (22.06.2003)

Haven't we met before, somewhere? -Only in my dreams. Tak můžu s čistým svědomím říct, že od Femme Fatale jsem čekal něco jiného. Čekal jsem "tuctovou" kriminálku, namísto toho jsem dostal příběh, který je zvláštně krásný. Pochopil jsem, co tím režisér chtěl říct a připomnělo mi to pár filmů s podobnou tématikou, ale radši nenapíšu které, abych nespoileroval. Začátek v Cannes je jednoznačně za plný počet, prostředek mě trochu nudil, protože jsem věděl (lépe řečeno odhadl) jak to je a konec se mi líbil. Proto zde po prvním zhlédnutí nechám 80 % s tím, že tohle rozhodně chci vidět ještě jednou. P. S. Práce s hudbou v tomto filmu hraničí se slovem geniální. P. S. 2. Rebecca je zatraceně sexy mrcha… :-) (20.11.2010)

Nečekaně skvělý film. Po bezchybném dvacetiminutovém úvodu, který tvoří jedna z nejlépe natočených zlodějských akcí, jaké jsem kdy viděl (podkreslená senzační skladbou Bolerish inspirovanou Ravelem), přijde na řadu alespoň pro mě naprosto nepředvídatelný příběh, jemuž nechybí nic. Zvolna se rozlévá jako voda z přetékající vany (případně akvária), diváka udržuje v permanentní pozornosti, v závěru ho překvapí, znejistí a hned zase uklidní. A k tomu všemu se dočkáme všeho, co na panu De Palmovi milujeme. Tedy kromě přestřelky na schodech. Líbilo se mi to velice. (23.10.2012)

Podivný, zmatený, nelogický, ale zároveň také velmi zajímavý, působivý a svým způsobem umělecky originální film. Toto vše se mezi sebou neustále prolíná, objímá, odstrkuje, točí se v jednom kruhu a nikdy se nedostane pryč. Nad všemi těmito spletitostmi nesmyslností, absurdit a divákovým nepochopením ničeho, vyniká a vládne postava ženy L. Nádhernou, tajemnou, smyslnou bytostí, která je vodítkem celého filmu a jejímuž poslání v něm nejste schopni porozumět. Rebecca Romijn je nádherná žena a její striptýz za doprovodu songu "Sexe" od Damiena Saeze je velmi vzrušující:) (02.01.2006)

Hypnotizující sezení s divákem, estetická terapie pro smetánku. Brian De Palma si hodinu a třičtvrtě hraje s divákem, mate a nutí ke krkolomným myšlenkám o smysluplnosti všeho, aby mezitím dokonale uhranul spoluprací obrazové a hudební složky. Úvodní dvacetiminutovka je kompoziční orgasmus, moderní, decentní, opojný, smyslný a erotický, zbytek filmu se nese v mysteriózně špionážním duchu, pořád značně nasáklém (Rebeccou). Závěr je krása a ať už si De Palma dělal z diváka srandu nebo ne, je to moc hezky poskládané/ulítlé/bizarní. A ta Rebecca Romijn... (07.05.2008)