Herec

Poměrně zdařilý televizní film z doby okupace, který se tématicky podobá staršímu (a lepšímu) filmu Kat nepočká. Luděk Munzar odvedl standardně dobrý výkon v příběhu o tom, jak je těžké v nelehké době skloubit touhu po práci a zachování osobní cti. Stejně tak bylo příjemné vidět Stanislava Třísku v jiné roli než notoricky známého Škopka. Zaujme i Vladimír Brabec, který ze své kolaborantské pozice moci předvádí bravurní hru kočky s myší. Laciná a době vzniku poplatná byla zmínka o tom, že hledaný parašutista byl z Moskvy, když dobře víme, že parašutisti k nám přicházeli spíš z druhé strany. Přesto tomu celému něco chybělo a já se obávám, že časem zapomenu, že jsem tenhle film někdy viděl. (29.04.2009)

Po filmech Adieu mládí a Generál Eliáš se Vladimír Brabec opět stylizuje jako dozadu ulízaný nacistický pohlavár, a takto laděné negativní postavy mu sednou snad ještě více, než dobráci. Naopak hlavní role jinak skvělého Luďka Munzara tentokrát ještě více, než kdy jindy projevuje jeho jedinou, byť zřejmou slabinu, a sice slabost pro patos, zde umocněný přemrštěnou oslavou herectví jako takového. Mimochodem zapomenutý Stanislav Šárský je herecky a hlasově velice zajímavý typ. Potěšila též dcera Vladimíra Brabce Helena, jejíž role rozhodně nebyla nevýznamná a měla by tedy figurovat mezi herci tohoto snímku. 60% (08.09.2017)

Zajímavá věc, jako na tělo napsaná Luďkovi Munzarovi. Nicméně tohle byl jeho typický projev a aniž bych mu chtěl upřít jeho herectví, bylo to zde od něj takové až trochu tuctové podání. Škoda, že zde nešlo o pomyslný souboj mezi jím a Vladimírem Brabcem v roli  kolaboranta. Ty jejich mnohdy dvojsmyslné rozhovory o divadle a přitom ve skutečnostio nich samotných mne moc bavily. Brabec hrál mnohem civilněji a uvolněně což dodalo jeho figuře na uvěřitelnosti. U role pana Munzara jsem si nejdříve říkal, že se zbytečně hroutí a že je svým způsobem zbabělec (i když ono se to dnes od kompu dobře odsuzuje, když na nárožích nevisí seznamy zastřelených a protektorátní vyhlášky s orlicí). Naštěstí možná právě díky síle divadla najde sílu i v sobě a svém konání. Film je pochopitelně poplatný své době. Tiskovina roznášená odbojem se jmenuje Palcát a výsadkář nebyl z Londýna, ale z Moskvy o čemž si v inscenaci povídá samo gestapo. Pořád to ještě bylo točeno holt v roce 1988... Dácám za 3 letáky. * * * (03.06.2023)

Film sa snaží vysvetliť problematiku fungovania a produkcie divadiel v protektorátu v širších súvislostiach 2. svetovej vojny. Ide o príbeh herca, ktorý chcel byť osožný v prospech českého divadla a českého diváka. Divadelná scéna v Protektorátu Čiech a Moravy sa dňom obsadenia Čiech značne zmenila. V Prahe bola ihneď vrátené nemeckým Pražanom Stavovské divadlo, Osvobozené divadlo bolo ihneď úradne uzatvorené, Burianove divadlo D34 uzavreli v roku 1941 a všetky ostatné divadla ukončili činnosť dňom 1.9.1944 (Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo, Nemecké divadlo Prahy, Lidové divadlo Uranie a Pražské dětské divadlo). Divadla v období rokov 1938 až 1944 sa snažili udržať určitý štandard, snažili sa taktiež prežiť a príliš sa kariérne nespreneveriť svojmu poslaniu. Niektorých okupanti prinútili prisluhovať, ako to bolo v Národnom divadle dňa 24.6.1942 pri svojom Sľube Ríši.Po vojne disciplinárna komisia preverila stovky hercov, na jednej strane boli oprávnené tresty pre ľudí ktorí sa skutočne previnili ale v tejto sieti nenávisti uviazlo aj množstvo nevinných ľudí. (05.10.2015)

Mám rozporuplné pocity, velmi dobrý z inscenace samotné a smutný z toho, že ji ČT uvádí v neděli ve čtyři ráno. Během dne zkrátka musí zbýt prostor na opakování jiných starých filmů. Nemá cenu vzlykat nad totální impotencí ČT, ta je všeobecně známá a obávám se, že neměnná. A stejně tak konstantní je i kvalita výkonu Luďka Munzara. Pár let před Hercem (zbabělým, ale přesto antinacistou) sehrál svého úžasného nácka ve Sňatcích z rozumu. A oba jsem mu hodně věřila. (10.02.2013)