Promítači všech zemí, spojte se!
Comrades in Dreams
Premietači všetkých krajín, spojte sa!
Obsahy(1)
Dokumentární portrét několika lidí, pro něž kino znamená život. Han Jong-sil ze Severní Koreje doufá, že prostřednictvím filmů, které uvádí, dokáže zlepšit životy jiných. Penny Tefertillerová je z Wyomingu v USA. Její kino poskytuje mladým a osamělým lidem místo k setkávání. Sebevědomý a vždy srdečný Lassane z Ouagadougou v Burkině Faso, jedné z nejchudších zemí světa, se ze všech sil snaží promítat filmy v rozpadávajícím se letním kině. Anup z Indie má stan, který praská ve švech, když předvádí populární domácí snímky. Díky zvyku požehnat všechny kotouče v místním chrámu a také díky tomu, že má nos na vše, co táhne, se stal nekorunovaným králem putovního kina v celé oblasti. Způsob, jakým se tito lidé snaží najít svůj malý kousek štěstí a předat ho dál, nám připomíná, že nejlepší příběhy se nemusejí odehrávat pouze na filmovém plátně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Dokument sa po rozdelených etapách venuje kino premietačom v krajinách ako Afrika v Burkina Faso, India, Severná Kórea a USA. Spočiatku je dokument moc zaujímavý, lebo máme možnosť vidieť v akých podmienkach sa kde pracuje, aký je záujem ľudí o film, čo si z neho berú a do hĺbky je rozobraný vzťah a zápal premietačov k svojmu remeslu. Tak trošku je na škodu, že režisér to prešvihol z minutážou a asi tak posledná polhodinka už nemá skoro čo ponúknuť, lebo všetko čo bolo pestré pre diváka bolo vypovedané v prvej polovici filmu. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) ()
Sociologická studie lidí, kteří pro jiné promítají filmy. Zatímco v malém městečku v americkém Wyomingu frčí hlavně karamelový popcorn a hraje se Pan a paní Smithovi, místní divačky odrovnává Titanic stejně spolehlivě jako dívky v Burkině Faso, kde se promítači hádají o velký hit Cellular. Mladík vedoucí vlastní pojízdné kino, se kterým jezdí po indickém venkově, samozřejmě a logicky sází na bollywoodské hity, Titanic by se neujal. A korejská soudružka promítačka dojatě brečí, když vzpomíná, jak hráli film Náš milovaný vůdce bude žít navěky. Škoda, že to nakonec vypadá, že ti lidé vlastně kromě promítačky nemají nic společného (a že film o nich není trochu kratší). ()
Možná šlo jen o kouzlo okamžiku, ale životní etudy lidí, kteří jsou srdcem optimisté, ačkoliv v duchu tuší, že život je pes, mě zkrátka zasáhly. Redukce třetího světa na země chudáků s AIDS je obvyklá a jednoduchá; ukázat, že i zde žijí lidé, kteří mají své sny a jdou za nimi nám rozšiřuje obzory - a od toho přece dokumenty máme, ne? ()
42nd KVIFF 2007 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum Nezávislých ()
Mami, tati, chci být kinařem! Mít film jako náboženství. Až doteď jsem neměl žádné vysněné povolání. Na tomhle se mi líbí - odpůrci patosu odvraťte zrak! - že umožňuje zhmotnit mezi čtyřmi stěnami sny druhých. Třebaže jen na chvíli. Dokument připomíná v celku realističtější, ale v detailech stejně kouzelnou variaci na Bio ráj, ač současně neopomíjí politicko-společenský kontext. Severokorejská soudružka promítačka se projeví jako druhořadá herečka, když začne za přítomnosti kamery několikrát „spontánně“ kulit slzy (jestli to nehrála, tím hůř pro zbytek světa), zatímco ve Spojených státech jsou rozumově nezralá dítka fanatickými „zvěstovatelkami“ nucena uvěřit, že Ježíš je super. Země třetího světa, které máme tendence řadit na nižší úroveň vyspělosti, z toho nakonec vycházejí nejlépe: pohodoví malopodnikatelé, kteří ví, čeho chtějí dosáhnout a neženou se za nemožným. Jednou, a což míním smrtelně vážně, bych si taky rád otevřel kino. Nejlépe v Africe či Indii, dvou nejvděčnějších destinacích (zde už ta vážnost tak smrtelná není). Apendix: Škoda, že v závěru nedošlo k onomu titulem proklamovanému spojení čtyř diametrálně odlišných světů také fyzicky, nikoliv jenom Titanicem. 75% ()
Galerie (9)
Photo © Trigon Film
Reklama