Zkažená mládež

Ano, postavy se chovají nelogicky, nepříjemně, k nikomu z nich si pravděpodobně nevytvoříte sympatie, možná s výjimkou Kaspara, ale chování všech bylo prostě nadmíru reálné. Lidé, zvlášť v pubertálním věku, jsou často hloupá, manipulativní, stádní, bezempatická, agresivní stvoření, co v těchto situacích jednají téměř výhradně pudově. Čtu tady, že není možné, aby šikanovala celá třída. Já říkám, že je to velmi možné. Často jsou organizátory jeden, dva, tři žáci. Zbytek je ze strachu a stádnosti podporuje, tiše i nahlas. Skoro horší, než ono aktivní šikanování, mi přišla reakce dívek, které jakoby s tím nesouhlasily, avšak všemu se smály a tím vlastně dávaly všemu souhlas. Zamrazilo mě, když jsem si vzpomněl, že to samé jsem víceméně dělal taky, když jsem náhodou nebyl terčem já. A se mnou všichni ostatní. Kdybych se stejnými reakcemi na šikanu nesetkal sám, filmu bych to určitě vyčetl, takhle ale nemůžu. Postava They byla rovněž zajímavým charakterem. Dívka, která při prvním náznaku toho, že její chlapec nezapadá do kolektivu a potřeboval by pomoc, se od něj nejdříve distancuje, pak ho zapře. To je také velmi typické. Nepříjemným aspektem filmu byla téměř nepřetržitá chyba v komunikaci v podstatě všech zúčastněných. Ať už ve vztahu syn X rodiče, učitelka X žáci, Kaspar X Thea, žáci X žáci...měl jsem pocit (těžko říct, jestli oprávněný), že bych to já všechno dokázal vyřešit slovy, a proto mě tenhle aspekt na filmu hrozně štval, ale i ten je prostě reálný. Šikanové děti se to bojí komukoliv říct. Samotný konec jsem očekával a je vidět, že i takové jednání může být velice pochopitelné, pokud člověk zná všechen kontext. Že jsem vůbec nezmínil formální stránku? To jsou holt ty filmy, kde je obsah tak silný, že všechno ostatní zastíní... (10.08.2009)

Působivě udělaný a kvalitně natočený psychický drasťák ze školního prostředí, při jehož sledování se vaše srdce obalí kamenným nánosem, se kterým si neporadí ani Calgon... Nánosy však brzy po doběhnutí titulků opadají a trvalé stopy nezanechají. Čím to? Inu, jak už to v podobných filmech bývá, autoři pěchují diváka emocemi i za cenu určité jednostranosti děje a směsnávání postav do plošných archetypů. Krom ústřední dvojice Joosepa a Kaspara sledujeme panoptikum slizkých, arogantních a necitelných hajzlíků, mezi něž se ještě nějak záhadně zatoukala okatá husička Thea. Na efekt vystavěnou násilnou pokřivenost bohužel nelze v celém snímku přehlížet, aniž by občas člověk z filmu nevypadával a neuvědomoval si, že už nesedí spolu s protagonisty filmu v jakési nejmenované škole a nedotýká se jej ta dusná atmosféra, kdy se vzduchem line zápach plynu, co hrozí nenadálým výbuchem, nýbrž sedí doma v křesle a sleduje výplody čísi mysli. Spolykal jsem většinu vlasce, ale naviják už ne - to jsou v Estonsku učitelé vážně tak slepí vůči dění ve studentském kolektivu? To vážně ani nikdo z dospělých nedokáže postupovat alespoň trochu logicky a racionálně? To vážně není možné řešit problémy se šikanou jinak, než to provedou Joosep s Kasparem? Nadsazení, stylizace, typizace, schématičnost - ať už tu nepřirozenost Klass pojmenujeme jakkoliv, nevadila by mi, pokud by ji snímek využíval jako prostředek k poukazování, k pátrání po příčinách, k odhalovaní jádra problému, či k čemukoliv jinému, než jen neodůvodněnému působení na divákovi emoce. Takto Klass funguje maximálně jako varovný majáček, který ovšem nebudí patřičnou pozornost paradoxně právě proto, že bliká příliš intenzivně. (04.04.2008)

Čtyři jen za to, že snímek svým způsobem opravdu může v několika případech ovlivnit šikanu na škole (která tu vždy byla, je, a bude). Dost tomu věřím a snílek nejsem. Představuji si, jak se na tento film ty rádobydrsné děti týrající své slabší spolužáky s posměchem a jiskřičkou v očích dívají, pak před koncem se jim u specifické scény udělá nevolno a možná se zastydí, a na samotném konci snímku jen civí s otevřenou pusou. A zamyslí se. To stačí. V tomto má Klass velké plus. Jinak mne ale velice zaráží údernost, spiknutí celé třídy proti dvěma hlavním obětem a hlavně nereálná zvířeckost ubližujících. Sám jsem se s něčím podobným setkal (jako nemálo lidí) - a přiznám, že na obou stranách barikády - a o dalších mnoha případech jsem četl, ale zde zrežírovaná agresivita byla přehnaná, dementní a fatální. Co mne zaskočilo je například absolutní nezájem ze strany dívek ve třídě. Takové ignorantské chování je snad ještě horší, než samotné ubližování a vysmívání se šikanovaným, a filmu jsem tedy neuvěřil, že se proti dění ohradila jedna jediná dívčina, a i ta nakonec umlkla. Mám-li si zkusit představit, že se toto opravdu může stát v tak vyhrocené formě jako v tomto estonském dramatu, pak to musí být opravdu nejextrémnější varianta šikany. Jenže co vlastně znamená šikana? Deviantní choutky dokázat si, že jsem silnější? Že jsem tak hloupý? Nebudu se dál vyjadřovat, protože mi jinak nedá odpoutat se od osobního zaujetí vůči problému, ale jedno vím jistě: Klass jako výchovný prostředek boduje, ovšem jako dramatický snímek nenechá jedno obočí nepozvednuté. (25.08.2009)

Školní projekce této nenápadné (a o to působivější, autentičtější a děsivější) studie šikany by mohly fungovat jako určitá prevence - ono totiž z krutosti agresorů ke konci (školní dvůr, pláž) vážně mrazí a zvláště po (ne)pochopitelných masakrech v Columbine a Virginia Tech je nad slunce jasnější, že právě šikana může vyústit v masakr nedozírných rozměrů... 90% (30.10.2008)

Kdy se podobné filmy začnou točit u nás? Toť v čase, kdy se u nás tématikou mladých v lepším případě zabývají Gymply, Rafťáci a podobné typicky české, rádobyvtipné povrchnosti o nadržených, potažmo revoltujících pubescentech (jak příznačné, že hlavní trýznitel v Klass se dost podobá V. Kotkovi), toužebná otázka, nad kterou si zdejší filmový fanda jen rezignovaně povzdechne. Plné hodnocení dávám filmu z dosud mě neznámého filmového Estonska za působivé uchopení společensky závažného tématu, které navzdory nepřekvapivému průběhu a nijak extrovní formální stránce vyznívá v Klass patřičně mrazivě. Ony velmi nepříjemné a ponižující akty jsem ve škole téměř nezažil, ale do kůže Kaspara a Josefa jsem vklouzl snadno. Co byste, být jimi, dělali vy? Pane Janáku, prosím Vás, aspoň jednou se přestaňte ve svých filmech zabývat rozbouřenými hormony Kotka s Mádlem a natočte něco vážnejšího... ze života. Něco jako Klass. (14.12.2007)