Zkažená mládež

Jsi alfa samec posedlý touhou ovládat své okolí, nesneseš odpor, odlišnost a známky slabosti nelítostně trestáš veřejným ponižováním vybraného subjektu? Tak by ses jednoho dne mohl stát smutným hrdinou filmu, který v závěru bude vyděšeně koukat do hlavně revolveru a milióny diváků na celém světě si budou říkat, že tak rychlá smrt je pro zmrda tvého ražení až příliš milosrdná! Chování pubertálního stáda pod vedením třídního "borce" bylo bohužel nepříjemně realistické a člověk se tak nemůže konejšit větou "byl to jen film". Krutost některých jedinců a neschopnost většiny ostatních rozeznat špatnost jednání a čelit jí, to je běžná realita nejen na školách, ovšem právě tam a v tomto nedospělém věku jsou outsideři nejzranitelnější a stádo nejsnadněji manipulovatelné. A lepší to nebude, dokud rodiče nevtlučou do svých namachrovaných potomků nějakou tu empatii, ono prosté: "nečiň jiným, co nechceš, aby činili Tobě". Hnusný film, už ho nechci nikdy znovu vidět. 75% A dodatek (spoiler) k oné velmi nepříjemné scéně před závěrem: nevěřím, že by tyran nůž použil při natáčení na mobil a před tolika svědky, tudíž ani nevěřím, že by se do té doby celkem drsný chlapec nechal zlomit a udělal "to". (22.06.2010)

Kdy se podobné filmy začnou točit u nás? Toť v čase, kdy se u nás tématikou mladých v lepším případě zabývají Gymply, Rafťáci a podobné typicky české, rádobyvtipné povrchnosti o nadržených, potažmo revoltujících pubescentech (jak příznačné, že hlavní trýznitel v Klass se dost podobá V. Kotkovi), toužebná otázka, nad kterou si zdejší filmový fanda jen rezignovaně povzdechne. Plné hodnocení dávám filmu z dosud mě neznámého filmového Estonska za působivé uchopení společensky závažného tématu, které navzdory nepřekvapivému průběhu a nijak extrovní formální stránce vyznívá v Klass patřičně mrazivě. Ony velmi nepříjemné a ponižující akty jsem ve škole téměř nezažil, ale do kůže Kaspara a Josefa jsem vklouzl snadno. Co byste, být jimi, dělali vy? Pane Janáku, prosím Vás, aspoň jednou se přestaňte ve svých filmech zabývat rozbouřenými hormony Kotka s Mádlem a natočte něco vážnejšího... ze života. Něco jako Klass. (14.12.2007)

K tomuhle fakt nemá smysl něco říkat. Je to neuvěřitelně drsnej, sugestivní a psychicky náročnej film o šikaně. Skoro až mistrovský dílo s vynikajícími výkony herců. Fakt síla, nicméně některý scény mi přišly trochu přehnaný a mam takovej dojem, že jedno přetáhnutí toho vedoucího trapáčka židlí po držce by to ukončilo hned na začátku (14.07.2008)

Sedm dní stačilo Bohovi, aby stvořil svět. Sedm dní stačí na to, aby se z obyčejných žáků stala Zkažená mládež. Syrová brutalita aneb šikana mezi žáky byla a vždy bude. Někdy to dopadne dobře (myslím tím, že se věci mezi žáky urovnají a stanou se přáteli), někdy to vyústí v katastrofu jako na škole Columbine. Závěrečné mrazivé minuty ve mně zůstanou ještě dlouho. (09.01.2011)

Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. (27.12.2007)