Rozhovory s mým zahradníkem

To je prostě kumšt. Na tom filmu vlastně nic není. Skoro dvě hodiny si v něm několik lidí jen tak povídá. Příběh je jednoduchý, napětí skoro žádné. Jenže z těch lidí ze všech zvolna a nenásilně, ale nepřestajně sálá člověčí dobrota - z každého jinak, z každého po svém. A člověku je z toho pěkňoulince u srdce. (24.07.2009)

Rozhovory s mým zahradníkem nejsou špatný film, ale mnoho mu chybí... Živě si představuji, jak takový film vznikne: Někdo "od filmu", pravděpodobně režisér, stráví nějaký čas na venkově a tam se setká s podobným, "přirozeně moudrým" člověkem "z lidu". Tímhle setkáním s jednoduchými, ale zcela upřímnými, praktickými a pádnými radami a postoji je dotyčný natolik fascinován, že se rozhodně (mimochodem, podobně jako onen malíř v závěru filmu) tomuto "lidovému mudrci" složit jakýsi hold a jeho jednoduché pravdy přenese na plátno. Protože ale nechce točit reportáž, vytvoří příběh o malíři, kterému navíc "zkomplikuje život" rozpadajícím se manželstvím, "krizí středního věku", trablemi s dospívající dcerou a tak všelijak podobně... To by samo o osobě nebyl důvod ke kritice, kdyby "Rozhovory" nezůstaly stát kdesi na půli cesty. Především, postava malíře je značně nepřesvědčivá. Dotyčný spíše působí spíše dojmem blahobytného a zajištěného bankovního úředníka, který snad ve volných chvílích i cosi maluje. Tahle výtka se týká i toho, že nepřesvědčivá je nejen postava, ale i její "malířské výkony", které působí spíše jako dílko nadšeného amatéra než jako výkon profesionálního umělce, který se malováním živí a zjevně i slušně uživí... Druhý problém je pak v tom, že film má celkově velmi plochou a nepropracovanou psychologii postav. Režisér se popisu jejich vnitřního života buďto úplně vyhne a omezí se na to, že jednotlivé postavy o svých prožitcích cosi zpětně verbálně sdělují, nebo sice zobrazí i nějaké ty psychické pochody přímo, ale potom tyto působí dojmem zcela náhlých zvratů, které nejsou předchozím jednáním postav nijak odůvodněny a přicházejí bez jakéhokoli varování. Jedinou skutečně životnou a dobře odpozorovanou postavou zůstává "náš" zahradník. Jeho prosté, byť pro "městského intelektuála" často nečekané jednání, stejně jako jednoduchá, zemitá a svérázná moudra jsou odpozorovány vskutku dobře. Slušná je také kamera, díky níž přihodím jednu hvězdičku navíc... celkový dojem: 75% (12.09.2009)

Jak je zřejmé z názvu, film je postavený na dialozích. Ty jsou naštěstí parádně vybroušené a nejenže mají hlavu a patu, ale člověk se z nich mnohé dozví o protagonistech a dokonce někam vedou. Auteuil i Darroussin předvádějí perfektní herecké výkony. Režisér naštěstí věděl, že nenatáčí rozhlasovou hru, takže (nejen jejich) rozhovory dokázal celkem nápaditě oživit. Není to žádný milník kinematografie, ale za pozornost to rozhodně stojí. (23.11.2007)

Přátelství, to je někdy víc než láska... pěje Petr Rezek v dnes již kultovní písni, kterážto nese vcelku příhodný titul "Přátelství"; avšak "uměleckému světu" dal hodnotnější důkaz o tom, že tomu tak skutečně může být teprve Jean Becker svou hřejivou studií upřímného kamarádství s vcelku vágním názvem "Rozhovory s mým zahradníkem", jenž je, což vás může zajímat... vřelým, příjemným filmem francouzské provenience (tam na to mají talent), vskutku, o tom žádná, škoda jen, že jsem odhadl, kam že to scénárista - samotný Becker - směřuje. To, jak bude celý film ukončen, vypointován, je dosti průhledné, a to už od úvodních minut. 75% (28.04.2014)

Jsou chvíle, které jen těžko něčím nahradíte. Třeba takové letní posezení na zahradě s dobrým kamarádem nad sklenkou červeného, při kterém s ním můžete probrat uplně všechno. A vědět, že se můžete jeden na druhého ve všem spolehnout. A i kdyby jste spolu strávili třeba jen jedno léto, stálo to zato. A stejně tak stojí zato, podívat se na film Rozhovory s mým zahradníkem, který vás pobaví, potěší, ale i dojme, tak jako i život sám. (11.12.2013)