V kleštích

Mně vždycky bavily ty socialististické TV inscenace, které se odehrávaly v zahraničí. Děsně mně vždycky bavilo jak je z Adamíry, Moravce, Haničince atd.. třeba inspektor Meyers, který právě přijel z Londýna do Herefordu vyšetřovat smrt Jenny Backingové, to vše v kulisách Kavčích hor se snahou alespoň trochu diváka dostat prostředím do Anglie. :-) Tady šli tvůrci ještě dále a krom Paříže se chvilku ocitáme na ostrovu Réunion v Indickém oceánu a v nemocnici v Djibouty. Zápletka je jednoduchá. Po pádu letadla je bohatý magnát ve špatném zravotním stavu a ztratil paměť. Blízcí příbuzní se ve snaze dědit po jeho předpokládané brzké smrti rozhodnou vydávat za jeho zesnulou dceru, která katastrofu nepřežila jeho další příbuznou. Ze začátku vše klape jak po másle, ale starý pán en a ne zemřít a co víc, občas má záblesky zdravé paměti. Do toho se navíc ukazuje, že zesnulá dcera byla vdaná což případné dědictví značně komplikuje. --- Jak jsem psal, čekal jsem bžundu, ale musím uznat, že se s prostředím štáb celkem popral. Hlavní co mne táhlo byla herecká dvojice Vančurová - Preiss. Tito ,,Milenci v roce jedna'' mne dostali filmem z roku 1973 a tak jsem byl zvědav na jejich pozdější projev. Celkově lze říci, že to bylo kupodivu koukatelné a závěr mně opravdu dostal, protože za ten by se nemusel stydět ani Shakespeare. A Fabiánová koukající v těch svých brýlých do kamery na závěr... masakr ! Dávám za tři kočičí tabletky. * * * (29.10.2018)

Příklad, kdy jednoduché, ale precizní televizní zpracování výrazně předčí literární předlohu. Boileau a Narcejac mají sice dobrý nápady na zápletky, ale zpracování je vždy odfláknuté a nedomrlé. Naštěstí tady se divák může opřít o výborné herce a příběh je hned plynulejší a logičtější. Jako bonus = pointa při čtení závěti. (10.03.2017)

Inscenace není hloupá nebo neoriginální, je však přeci jen dost nudná. Asi nejhorší na tom celém je Štajdlova přeslazená hudba, která pořád zní a inscenace se v ní úplně ztrácí. Mezi kvality, které diváka čekají, patří pí Vančurová - její křehké uzavřené ženy nestárnou. Jako dramaturg je uvedena pí Poledňáková - tím bych si vysvětloval osvěžující rys, že hlavními postavami jsou ženy a příběh je podán z pohledu jednajících žen. Dobovou legráckou je úsměvná snaha vytvořit na Kavčích horách v několika scénách atmosféru pařížské kavárny či nóbl restaurace; počítám, že zahraniční studenti tropického zemědělství na Vysoké škole zemědělské museli mít jako komparsisté žně. (14.09.2013)

Tuto detektivku si pamatuji z dětství, bylo mi necelých deset a bylo mi výjimečně dovoleno koukat večer na televizi. Pamatoval jsem si hrůznou atmosféru letecké havárie a naturalistické scény z nemocnice. No, v dospělosti jsem ve filmu nic z toho nenašel, zato jsem našel v příběhu, který jsem jako dítě evidentně vůbec nepochytil, jiné kvality. Hodně mě bavil Bartoškův frajer, který v polovině filmu celou situaci vtipně zrekapituloval, aby mu na konci úsměv poněkud zhořkl. Nemohu prozrazovat, ale to vyústění opravdu stojí za to, takže zapomenete i na velmi televizně inscenační filmařské pojetí. (15.12.2020)

Tvůrci si vybrali rozhodně kvalitní předlohu. Oficiální materiály sice inscenaci popisují jako detektivní, ale za podobnou zápletku by se nemusel stydět žádný dnešní thriller. Ve druhé polovině zde dochází k zajímavým dějovým zvratům. Ale jde samozřejmě o českou televizní inscenaci takže jakýpak thriller - abyste se do příběhu vžili, je chvílemi potřeba velká dávka shovívavosti... Hrozná je především výprava - africká nemocnice simulovaná ve studiích Kavčích hor vyznívá velmi kašírovaně a uměle, stejně jako křiklavá letištní "hala". Pařížské interiéry jsou zase přeplácané, to samé platí o kostýmech. Plus místy nezáživné pasáže, kde se dlouho mluví - věřím, že podle onoho francouzského románu se dal napsat scénář s větším spádem. Tohle všechno ubírá příběhu na působivosti. Ten sám o sobě je sice povedený, což ale není zásluha tvůrců, takže na vyšší hodnocení to není. (16.07.2007)