Čtyři kroky dvojpůlka

Těžko říct,jak tohle hodnotit...Jestli byl účel filmu,že se mám já jako divák cítit trapně za všechny zúčastněné(od režisérky až po tu holku)-tak se to povedlo na jedničku(čti:pět hvězd)...Jestli jsem ale měl se zájmem hltat osudy té "zajímavé"osoby a třeba jí i držet palce(nebo nedržet)-tak je to skoro odpad................Já nevím-i pouhých 19 minut mi přišlo moc..19 minut plných trapného smíchu a naivně hloupých snů jedné vesnické blbky,kterou režisérka naprosto prvoplánově staví do situací a obrazů ve kterých ta šmudla vypadá ještě blběji než normálně.......ale tak-každý něják začíná-no (08.12.2010)

Běžné děvče z vesnice a její vysněná cesta ku slávě? Ne tak docela. Hníková svým debutem dokázala, že si umí vybrat téma. Ovšem také prokázala, že ho (zatím) neumí uchopit tak, aby to jako celek odněkud někam směřovalo a něco sdělovalo. Příběh Zuzany z "Ženy pro měny" je v zásadě shodný, ale ve výsledku o chlup lepší. (06.08.2007)

Jsem na pochybách, jak tento krátkometrážní dokument ohodnotit. Zajímalo by mě, jestli to náhodou není dokument fiktivní. Pokud ne, tak by mi dával větší smysl asi až v momentě, kdy by režisérka natočila Jiřku ve stylu Heleny Třeštíkové řekněme po deseti letech. Přestože snímek Čtyři kroky dvojpůlka nesplňuje mé osobní podmínky dokumentu (opravdu něco reflektovat), těch necelých dvacet minut jsem se bavil. Je to tak trochu tím, že jsem škodolibý a takové vesnické nanynky nemůžu ani cítit. :D Je takto škodolibá i Erika Hníková? :P (10.12.2010)

Připadalo mi to tak k smíchu, až je mi to blbý. (07.09.2007)

po zhlednuti na me padla tezka deprese...ano, jeji naivni predstavy jsou k smichu, ale povazuji za nanejvys nevhodne, ze s ni nikdo nepromluvil o neuskutecnitelnosti jejich snu, v dnesni dobe uz to urcite zjistila sama, a prijemne to asi nebylo... jo jeste jeden efekt - jen jsem se utvrdil v tom, ze bych nechtel zit na vesnici (08.12.2010)