Hobit: Neočekávaná cesta

Jackson se vrací k milovanému světu a postavám, Novému Zélandu, dlouhým přeletům kamery, (skoro identické) dunivé hudbě Howarda Shorea... Hobit je tak z principu pro všechny fanoušky typický návrat domů, kdy si člověk užívá i přes rozvláčeněné tempo a výraznější pohádkovost celý příběh do poslední minuty. Co na tom, že ta osudovost Frodova putování tu není, stejně jako to, že pohádkovost jde ruku v ruce s trochou té morbidity (když se to tak vezme, tak v té pohádce umře tolik zlých potvor tolika různými úmrtími...). Zažívání deja vu (motýli, Roklinka, Galadriel,...) se tady stává jen třešničkou na dortu. Mě osobně Hobit připomíná lucasovu E1 (prequel, nový začátek ságy, který může změnit vnímání "původní" trilogie, deja vú, ...), ale současně výrazně něco nového (poučení z vlastních chyb, rozšíření nápadů, fantastický Martin Freeman). Tady nelze mluvit o zklamání, je to neuvěřitelně dobře odvedený kus filmařiny, která je chvilkami megalomanská a dává navědomí, že tohle putování je teprve první třetinou. Jen tajně doufám, že toho Šmaka s mincemi ještě doladí, protože ta pohádkovost by tak šíleně počítačová být nemusela... PS: jediná škoda je té prázdnoty po filmu, jako návštěva pěkné, jako trvalka v srdci těžko obstojí... PSS: nečekal bych, že Galadriel bude mít tak krátké nehty...na takovou sličnou dámu:) (20.12.2012)

Dřív nežli vzejde světlo dne, přes horstvo, jež se v mlze pne, jdem do hlubin, kde vládne stín, pro svoje zlato ztracené. Peter Jackson se vrátil do Středozemě a daroval mi srdcovku, která mě dojímá od prvního "Dear Frodo". Ne, opravdu nebudu jeden z těch, kteří Hobitovi vyčítají přílišnou pohádkovost proti slavnějšímu pokračování, aby jedním dechem dodali, jak je protivné, že je s ním dějove, obrazově a všelijak spjatý nebo mu podobný. Knižní Hobit je hříčka plná fantazie, nápadů a tajuplných náznaků toho, co se v dalekých končinách děje nebo za čas dít bude. K hollywoodské adaptaci ale stvořen nebyl a přestože mohl nabídnout humor a dobrodružství, chtělo to ještě nějaký faktor navíc. Kombinací s Dodatky Pána Prstenů nebo Nedokončenými příběhy se právě tenhle faktor dostavil. Výsledkem je splnění mých čtenářských snů, konec několikaletého doufání a čekání a hlavně příběh tří hrdinů. Strážce Středozemě, zatvrzelého trpasličího vůdce a malého hobita, který vyběhnul bez kapesníku, aby prožil největší dobrodružství svého života. (22.12.2012)

Hobit: Neočekávaná cesta byl solidním startem nové trilogie, avšak už zde jde cítit, že dva filmy by bohatě stačily. Přesto si tyto filmy přináší spoustu kvalit Pán prstenovské trilogie, které fungují. Skvělá režie a cit pro vyprávění, úžasný obsazení a herecké výkony, hromada kouzla a hmatatelnosti. Přesto digitální kamery předávají filmu určitou gumovost a nevítanou uhlazenost, akci chybí napětí a postavy jsou dost prázdné. Většina z nich se neprojeví, což začalo být problémem hlavně až u pokračování. Protože zde je aspoň vynikající Martin Freeman jako Bilbo, který tu má rozpor s vůdcem trpasličí smečky Thorinem. Přesto je to pořád solidní a povedený start, plný zapamatovatelných momentů. Škoda že zbytek už tak slibně nedopadl. Sice to není Pán prstenů, ale pořád šlo o kvalitní fantastiku! 8/10. (06.10.2022)

Neni potreba chodit kolem horky kase, Jackson to opet dokazal. V mnohem to je stejny jako Pan Prstenu, ale v mnohym jiny. Roztahnout v podstate detskou knizku do trech dilu je sice nesmysl, ale i kdyz tu mame teprve prvni dil, kterej ma ocekavane ke trem hodinam, rozhodne to nepusobi nejak natahovane nebo prazdne. Nektery sceny jsou sice vic ukecany, nez by bylo potreba, obcas je to jen takovy nostalgicky vzpominani na dobre znamy mista, pripadne pohled na mista, ktery jeste nejsou tak zniceny, jako v udalostech o 60 let pozdejc, ale stejne to pusobi dojmem, ze se neustale neco deje a rozhodne tu neni jen bitva na zaver, nehlede na to, ze vicemene v kazdym souboji se da najit nejaka vyraznejsi zaporacka postava a ne jen banda osklivejch anonymnich skretu. Co se trochu nedari, je pohled na udalosti, ktery se dejou mimo hlavni particku, zatimco u Pana Prstenu to bylo takovy uceleny, tady to pusobi spis jak nejaky flashbacky. Jinak, jelikoz tu zatim nejde o osud sveta, ale obycejnou vypravu trpasliku, nepusobi to tak osudove, i kdyz i nejaky temnejsi a atmosferictejsi sceny se najdou. Coz ale neni na skodu, ono to vynahrazuje poradna davka humoru, takze krome skvelejch souboju to je taky poradne vtipny. Co se tyce hercu, Freeman je super, stary znamy samozrejme taky, akorat u tech trpasliku mi chybi nejaka vyraznejsi postava, na tu aspiruje akorat Thorin, ale ten zas nevypada jak trpaslik, ale jako mensi verze Aragorna. Hudba je taky spickova, nejaky stary znamy melodie a nektery novy, ktery zni, jak kdyz se Shore strasne snazil udelat nejaky odlisny tony, ale moc se mu to nedari. Ale ani tohle neni nijak naskodu. Kdybych mel neco zkritizovat, tak nektery sceny pusobi jako vykradacka Pana Prstenu v ne tak epickym baleni a nektery triky jsou silne nedoladeny a dost rusi. Moc sem od filmu necekal, ale nakonec to je pecka, ktera sice na Pana Prstenu nedosahuje, ale rad si film pustim nekolikrat znovu vcetne prodlouzeny verze. (01.03.2013)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)