Nezvaný host

Rytmus bubnů mě přímo uhranul a byla slast je poslouchat. Při filmu jsem si říkala, že si musím sehnat nějaké cd s touhle hudbou. Černoch byl hrozně sympatický a zahrál to na výbornou, nemluvě o perfektním introvertním duševně ztuhlém hlavním hrdinovi. P.S. To, že Zainab řekne habibti (můj drahý) nejen svému synovi, bylo více méně jasné, ale i tak to byl pěkný film:) /MFFKV 2008/ (13.07.2008)

,,UŽ 20 LET UČÍM DOKOLA TO SAMÉ A ABSOLUTNĚ NIC TO PRO MĚ NEZNAMENÁ. NIC Z TOHO. JEN PŘEDSTÍRÁM. PŘEDSTÍRÁM, ŽE JSEM ZANEPRÁZDNĚNÝ, ŽE PRACUJI, ŽE PÍŠU. ALE NIC NEDĚLÁM.“....... /// Pan Vail už není nejmladší, talentu ke hře na piano taky moc nepobral a jeden by (po chvíli) řekl, že je to nerudnej a zatrpklej dědek. Na druhou stranu, když ve svým bytě v New Yorku najde bydlet cizince z ciziny, nepráskne je. Snad kvůli bubnu, snad proto, že má dobrý srdce nebo možná proto, že je sám. Zase jinej pohled na imigranty. Ne, nerozpláčou mě, ale ten film je o něčem, co má smysl. Má v sobě ohromnou sílu vyzařovat pozitivní energii. Malej film, pomalej film, přemýšlivej film .... ale MÁ TO V SOBĚ! Co? Přece ATMOSFÉRU! Atmosféru lidskosti, doteku, citů, domova..... Ano, žít má (ještě) smysl! Třebas ilegálně! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdo je průkopníkem africkýho beatu. 2.) Nechápu, proč si dědek nad náma koupil bubny. 3.) Stiflerovu mámu už znám. Teď chci poznat tu Tarekovu. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,ramon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2011)

Vážím si filmů, které jsou, totálně lidskou formou, schopni vyprávět neobyčejný příběh, jehož tvůrcem je nejenom osud, ale i aktuální situace ve světě. Nezvaný host je přesně takovým filmem. Smutný, opravdový, reálný. Takový, jaký je sám život. Nakonec si všichni uvědomíme, že radostné maličkosti a láska je to jediné, co člověka opravdu dokáže potěšit. Ale i rozesmutnit. (04.04.2016)

Mezikulturnímu střetu postaršího, sebou samým unaveného, amerického profesora s energickým Syřanem a jeho senegalskou přítelkyní se film věnuje příjemnou a nenásilnou formou a to skrze hudbu. Konkrétně přes africký bubny. Nese se to v příjemném bubnovacím rytmu, než se do toho vloží imigrační. Film si pak stejně ale najde zase trochu jinou cestičku, než byste možná čekali. Prolínání kultur je tam taky hezky naznačené hudbou, když profesor furt bubnuje a Syřanka zas miluje Fantoma opery. Jen škoda, že to bylo dost smutné. (05.05.2009)

Pokud se jednou vrátím do svého domu, nečekaně obydleného Syřanem a Senegalkou, tak ze mě patrně bude vyrobena nějaká domorodá specialita dřív, než se stačím přihlásit o své právo na bydlení. To Walter měl větší štěstí. Nechtěli ho zabít, nechtěli ho sníst a nechtěli ho ani přivést na svou víru. Jen dostal možnost zabubnovat si na djembe a získat jistotu, že ještě žije. Bránici si přitom nikdo smíchy neurve a ani ta kritika amerického imigračního systému není tak ostrá, aby se o ni někdo pořezal, ale chuť jen tak si zabubnovat v parku při sledování tohoto snímku dostane asi nejeden suchar. (24.07.2013)