Hotel Ibišek

Trochu zvláštní film, který více než na dějovost vsází na lyriku. Nakae dokáže dost milým a příjemným způsobem přiblížit často neznámou Okinawu, a zároveň decentně nastínit protiválečné téma. Možná Evropan nedokáže porozumět nízkému japonskému humoru, ale z jeho pohledu bych filmu vytknul právě to. Ve druhé polovině se hambatý a "prdící" humor dost přejídal, a s tím související opravdu prazvláštní konec, z něhož jsem měl dost rozporuplný pocit - přestože mi rodina obývající Hotel Ibišek docela přirostla k srdci. Popisek v programu Eigasai však ve výsledku mluví za vše - úsměvný film. K zasmání toho moc není, ale k pousmání ano. (22.01.2011)

Excentrická komedie vyniká zejména kontrastem mezi lehce surrealistikým vhledem do dětské duše a brutální porcí poněkud primitivního humoru. Většina děje se točí především okolo malé Mieko (která má mmch ještě dva sourozence, přičemž každé ze tří dětí má otce jiné rasy - typický okinawský humor, řekl bych), jejíž linie, kdy s kamarády hledá místního bůžka (Kijimunaa), je jednoznačným vrcholem filmu. (16.02.2011)

Film má dobré momenty, nejspíše většina z nich je, když si někdo (s někým) zpívá, protože ty písničky jsou bezvadný. Pak má film i spousty míst hluchých, zbytečně natahované záběry, kdy by bylo nejlepší už se pohnout z místa. Ale je to film "ze života" a kdo má rád tenhle žánr, myslím, že zklamaný určitě nebude. A určitě každý se u nějaké části pobaví. (22.01.2011)

Pokud bych se někdy rozhodl zaznamenat kamerou svůj každodenní život, asi by se můj snímek podobal tomuto. Je to takový nenáročný film pro nenáročné diváky o tom, jak žije rodinka skládající se z promiskuitní matky, jejího manžela a třech děti. Motorem filmu je bezpochyby malá Mieko, která se alespoň stará o nějaký ten rozruch. Jinak se ale všechno odehrává v celkem poklidném duchu. Jenom nechápu, proč má skvělá Naomi Nišida k dispozici pouze přibližně minutovou stopáž... 50% (28.02.2014)

Úvodní film festivalu japonského filmu EIGASAI 2011 byl trochu zklamáním. Poněkud jednoduchý humor, který mi je v této podobě dost vzdálený, byl ještě umocněn odlišností prostředí. Ve výsledku jsem se nedokázal chytat ničeho pozitivního. Po většinu času jsem jen sledoval malou protivnou uječenou holku a její potrhlou rodinu se stejně potrhlými kamarády. Ta drzá holka, která nemá k ničemu a nikomu respekt si dělá, co chce. Okolí jí to toleruje. Naopak se jí ještě intelektuálně přizpůsobuje a chová se stejně hloupě, což mě časem stále více vytáčelo. Tenhle fakt na mě působil naprosto negativně. Místo roztomile dětskému pohledu na svět, který byl možná chvílemi úmyslem, jsem se dočkal trapnosti a sešněrování do myšlenkového útlumu, který jsem nebyl ochoten podstoupit. Některé záběry a scény nebyly vůbec špatné a občas jsem se i zasmál. Tyto krátké okamžiky ale nemohly ani náhodou překrýt celkový dojem, který byl rozpačitý a místy úděsný. 41% (02.02.2011)