Alvin a Chipmunkové

Největší problém filmu je, že padouch není dostatečně zlý a hodný hrdina, není úplně hodný. Reálné postavy se chovají dospěle a chipmunkové jsou děti, chovají se jako děti, zlobí a všechno jde mimo ně a až když se blíží konec filmu, tak prostě procitnou. Zkrátka není komu fandit. Chiipmunkové pořád něco povídají, zpívají a jejich hlásky se prostě nedají moc vydžet (Důvod proč bych film nepouštěl dětem - co kdyby pak chctěli soundtrack a nebo se koukat pořád dokola?!). Na druhou stranu některé vtípky jsou dobré a zábavné, Jason Lee je od pohledu sympaťák a vizuální zpracování je také na úrovni. (08.04.2010)

Film pre deti neprinasajuci nic nove, vevericky (teda pardon, chipmunkovia) robia bordel, maju svojho zamilovaneho kamosa a bezcitneho managera... Ale vysledok je tisickrat lepsi a roztomilejsi nez napr taky Garfield - nicitel komiksovej legendy, a deti sediace za mnou sa pri tom chichotali naozaj smiesne, takze som si to uzila bez castejsieho zyvania a pod tlakom okolnosti by som bola ochotna to vidiet znova, takze slabsie 3... (20.12.2007)

Tak tohle bylo vážné peklo! Hrozně digitální veverky (nebo chipmunkové, mně je to fuk) tady hodinu a půl protivně skáčou, všechno rozbijej, hrozně mluví a navíc příšerně zpívaj. Takhle hrozný písničky jsem snad ještě neslyšel, to si radši pustim Šmouly. A do toho všeho navíc pobíhá Jason Lee a zabijí zde svůj komediální talent. Ne tohle fakt už ne. Chápu sice, že je to pro děti, ale je to vážně hrozně nesnesitelný. Timu Hillovi (režíroval i druhého Garfielda) bych už nikdy kameru do ruky nedával. (11.05.2008)

Rodinná taškařice, která připomíná hity Scooby-Doo či Garfield nejen použitím podivně plyšových tvorů vydávaných za zvířata, ale i naprosto průměrnou kvalitou. Je tam pár lepších fórků pro dospělé a trocha blbnutí pro děti plus písničky, kterým navzdory dabingu není zrovna rozumět (a nejspíš je to dobře). (29.02.2008)

„Jmenuji se Earl, teda vlastně Dave a jsem terorizován trojicí hlodavců fetujících hélium.“ Tohle kdysi řekl můj kolega ze skupinové terapie, na kterou jsem po nekonečné smyčce Chipmunků na přehrávači mých dětí začal chodit i já. Nyní se cítím vyléčen. Jen v čase Vánoc si občas narazím na hlavu Santovu červenou čepici, omotám se blikajícími světly ze stromečku a ve stavu připomínajícím katatonii si 18 hodin jako kolovrátek prozpěvuji: „K Vánocům mi éro kup, já bych si přál hula hup…“ (06.05.2013)