Fantom ráje

De Palma nakrútil látku, ktorá k nemu akosi nesedí, ale nejakým zvláštnym spôsobom sa mu ten všetok zmätok podarilo ukočírovať. Skombinoval Fausta a Fantóma opery a do dvoch hlavných úloh obsadil hercov, ktorí sú úplne mimo môjho chápania. Ale aj to patrí k trashovému kúzlu tohto filmu. Bohužiaľ takmer až neznášam Rocky Horror Picture Show a glam rock je pre mňa utrpením, takže výsledné hodnotenie je v skutočnosti skôr veľkou poctou De Palmovým schopnostiam. (08.12.2021)

Ujetost na entou, která se ještě vynásobila dvojitou dávkou perverze, která se objeví hlavně v konci filmu. Jednou si tak brouzdám televizí a na PRIMA COOL se objevilo tohle. Přepínal jsem to radši mezi všemi kanály a ty kousky co jsem viděl mě rozhodně udivilo co to De Palma v začátku za hovadiny točil. Písně mě nechytly a co více hlavní hrdina je hnusný a odporný jak Paroubek v bikinách. Radši si shánějte thrillerovské a mafiánské Palmovky. (22.11.2010)

Glamrocková variace na FANTÓMA OPERY je o chloupek ošklivějším bráškou ROCKY HORROR PICTURE SHOW. Přestože v kontextu De Palmovy filmografie představovala slepou kolej, stojí určitě za skouknutí díky (a) opravdu dobré hudbě, (b) slaďoučké Jessice Harper (SUSPIRIA), a (c) Mistrově - ještě surovým - hrátkám s budováním napětí. (09.08.2004)

Brian De Palma opustil vody Hitchcockovských variací a krvavých mortyátů, aby si odzkoušel vody muzikálu. Pravda, s klasickým Fantomem opery z pera Gastona Lerouxe toho má tato filmová verze společného pramálo, ale o to více je typicky depalmovsky ulétlá, s přehršlí bizarních režijních nápadů, přehrávajících herců a příšerného popu 70 let, které však v konečném efektu tvoří naprosto neopakovatelný divácký zážitek, který režisér ždíme hlavně ze strhujících hudebních čísel, několika podařených mordů a jednoho trefně černohumorného odkazu na slavnou vraždu ve sprše z Psycha, která mě srazila do kolen. Bravo Briane, zajímalo by mě, kolik jsi toho musel během tohoto sladkého období nafetovat! (15.01.2007)

Jednou rozhodně stačí... De Palma se zabydlel v podivných filmech od počátku dráhy, to nepřekvapí, jinak by to ani nebyl on. Jenže tady si mnohdy hraje nejen s trpělivostí, ale i s žaludkem. Krásně ironická ujetost začátku, kde režisér svrhává do žumpy všechny náležitosti hudebního byznysu, je solidní nástřel, krásně se vysmívá Gottově snaze ze stejného roku. Jenže pak si asi vypůjčí pár neprozkoušených kapslí amfetamínu a jede. Sprasení několika různých dějů dohromady bych mu ještě vzal, nekouká se dopředu. Brutální parodii na všechny okolo a hrátky se znetvořením bych mu dokonce schvaloval, skvělé téma, které navíc koncem potopí všechny. Ale proč mi musí De Palma podávat tuhle zvrácenost s tak odporným hrdinou asi nepochopím. Jeho kreace byly k nevydržení. Jestli někdo bude tleskat ve stoje za hudbu či první místo v odkazovosti je to v pořádku. Ale já příště vezmu něco konvenčnějšího. (22.11.2009)