Fantom ráje

Neříkám, že jsem film sledoval přímo s otevřenou pusou a bradou na hrudi, ale přesto jsem se divil tomu, že takto poměrně bizarní dílo nemá obecně mezi filmy kultovnější status, protože by si to rozhodně zasloužilo. Brian De Palma opět dokázal, jaký má cit pro režii a pro jednotlivé scény a daří se mu diváka zaujmout vypiplanými libůstkami, ale hlavně naprosto skvělými hudebními kousky. Ano, ta nejsou nijak moc vizuálně přehnaná, ale tentokrát hudba mluví za sebe. Jen škoda, toho hororu je v tom opravdu málo. (27.01.2014)

Jednou rozhodně stačí... De Palma se zabydlel v podivných filmech od počátku dráhy, to nepřekvapí, jinak by to ani nebyl on. Jenže tady si mnohdy hraje nejen s trpělivostí, ale i s žaludkem. Krásně ironická ujetost začátku, kde režisér svrhává do žumpy všechny náležitosti hudebního byznysu, je solidní nástřel, krásně se vysmívá Gottově snaze ze stejného roku. Jenže pak si asi vypůjčí pár neprozkoušených kapslí amfetamínu a jede. Sprasení několika různých dějů dohromady bych mu ještě vzal, nekouká se dopředu. Brutální parodii na všechny okolo a hrátky se znetvořením bych mu dokonce schvaloval, skvělé téma, které navíc koncem potopí všechny. Ale proč mi musí De Palma podávat tuhle zvrácenost s tak odporným hrdinou asi nepochopím. Jeho kreace byly k nevydržení. Jestli někdo bude tleskat ve stoje za hudbu či první místo v odkazovosti je to v pořádku. Ale já příště vezmu něco konvenčnějšího. (22.11.2009)

De Palma nakrútil látku, ktorá k nemu akosi nesedí, ale nejakým zvláštnym spôsobom sa mu ten všetok zmätok podarilo ukočírovať. Skombinoval Fausta a Fantóma opery a do dvoch hlavných úloh obsadil hercov, ktorí sú úplne mimo môjho chápania. Ale aj to patrí k trashovému kúzlu tohto filmu. Bohužiaľ takmer až neznášam Rocky Horror Picture Show a glam rock je pre mňa utrpením, takže výsledné hodnotenie je v skutočnosti skôr veľkou poctou De Palmovým schopnostiam. (08.12.2021)

Brian De Palma opustil vody Hitchcockovských variací a krvavých mortyátů, aby si odzkoušel vody muzikálu. Pravda, s klasickým Fantomem opery z pera Gastona Lerouxe toho má tato filmová verze společného pramálo, ale o to více je typicky depalmovsky ulétlá, s přehršlí bizarních režijních nápadů, přehrávajících herců a příšerného popu 70 let, které však v konečném efektu tvoří naprosto neopakovatelný divácký zážitek, který režisér ždíme hlavně ze strhujících hudebních čísel, několika podařených mordů a jednoho trefně černohumorného odkazu na slavnou vraždu ve sprše z Psycha, která mě srazila do kolen. Bravo Briane, zajímalo by mě, kolik jsi toho musel během tohoto sladkého období nafetovat! (15.01.2007)

Zatímco Rocky Horror Picture Show považuju za sice dekadentní, ujetý a v určitém smyslu pochopitelně kontroverzní snímek, který nicméně má atmosféru, energii, zajímavé herecké obsazení a pár chytlavých melodií, tady jsem nic podobného nenašel. Samozřejmě fanda hudby 70. let tam může najít "ducha doby" a písničky, které ve své době něco znamenaly, ale na mě tohle dojem neudělá a stejně tak na mě neudělá dojem ani známý a vážený režisér. Fantoma ráje považuju spíš natvrdo řečeno za blábol a úlet. Celkový dojem: 5 % za kostýmy. (04.12.2011)