Režie:
Sean EllisScénář:
Sean EllisKamera:
Angus HudsonHudba:
Guy FarleyHrají:
Lena Headey, Richard Jenkins, Ulrich Thomsen, Melvil Poupaud, Asier Newman, Michelle Duncan, Peta Longstaff, Ziad Alyan, Lucy Bingham, Marie Flood (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Zrcadlo se rozbilo - a z jejího života se stala noční můra. Na oslavě narozenin svého otce prožije Gina zvláštní věc - zničehonic se rozbije zrcadlo. A pak se začnou dít podivné věci. Při cestě do práce se Gině zdá, že vidí sama sebe, jak řídí auto. Následuje tedy záhadnou ženu a v nepozornosti způsobí dopravní nehodu. Ztratí částečně paměť a její život se promění v podivnou noční můru... Jediným klíčem je rozbité zrcadlo. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (260)
Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. ()
Ten nápad o zrcadlových odrazech pronikajících do našich životů je poměrně neotřelý, parádní a vlastně i pojat docela mrazivě. Jen mě trošku ubíjelo to ultrapomalé tempo, které by bylo fajm, kdyby nebylo pomalé zase až tak moc, že mě uspávalo. Což mi trochu kazilo tu mnohdy lynchovskou atmošku. Lena je úžasná, ty haluzově snové sekvence jsou parádní, ale na můj vkus jsem si film musel několikrát vracet. ()
Dobrých hororov je už ozaj málo a tak som za málo čo vidím šťastný ako z hodiniek ktoré som dostal od krstného otca na prvé sväté prijímanie. Neskutočne sa mi páčila tá tichá atmosféra a nápad akým spôsobom sa príbeh vyvíjal. Síce ma tento horor nijak extra nevystrašil a nie je to typické psycho, no ja som si v tomto filme našiel čo som chcel. Odporúčam pozerať v noci. Pokiaľ bývate v paneláku a chodia vám popod okná MHD-ečká, účinku sa to zrejme minie. ()
Přes všechny hororové prvky a atributy a zajímavé záběry Londýna a tajuplnou hudbu a ruchy a přese všechny lekačky naprosto chladný film, který ve mně nevyvolal žádné emoce, žádné napětí. Možná proto, že je obsahově vyprázdněný a odnikud nikam nejde. Např. v Omen se dějí nějaké věci, které když se prozradí, dají smysl a ovlivní to jednání postav. Tady se něco děje, co nemá pravidla, ve výsledku nedává smysl a postavy vlastně nijak nejednají. Závěrečná pointa je hezká, ale to v každém dílu Krajních mezí, a je to o hodně kratší. Vlastně ve chvíli, kdy to konečně začalo být zajímavé, tak to skončilo. ()
Než v hlavě spíš Střepy na podlaze.. Ellis zasazuje mrtvolné postavy do neživotného světa plného napětí, otázek a lekaček. Pohrává si s divákovým očekáváním a klišé (co se stane, až se otočí zpátky?), ale především brilantně režíruje a celou dobu "baví". Ať už je pointa jakákoliv, tenhle film má blízko k nejvyššímu ohodnocení. ()
Reklama