Warcraft: První střet

Hry hrajem, ale Warcrafta som nehral. Fantasy film na základe hry považujem za celkom vydarený počin. Obrí Orkovia sú fantastický, triky sa vydarili a postavy skutočne žijú podobne ako to fungovalo v megahite Avatar. Na zoznamovanie s inými rasami akoby nebolo dosť času, čo je veľká škoda, lebo práve prezentácia krajiny a bytostí v nej by mohla film kvalitatívne ešte dvihnúť. Naopak až priveľa priestoru dostali čarodejníci, mágia a rôzne triky s tým spojené, čo mne veľmi nevonia. Celkovo to však držalo pohromade. Herecky na mňa veľmi zapôsobil Travis Fimmel, ktorému by táto rola mohla zmeniť život. Neskutočne mu to sadlo, pre tú postavu sa akoby narodil a jeho tvár mi dosť pripomína B. Pitta. Film nemá podtitul Prvý stret náhodou, pretože príbeh nie je ukončený a bude pokračovať. Dúfam, že režisérovi niekto povie to čo ja, a nabudúce uvidíme menej čarodejníkov, bleskov, farebného dymu a viac krvi, zrady a pomsty...80%. (05.10.2016)

Žádnej Warcraft jsem nikdy nehrál, a proto mě to možná moc nebavilo. Když tam byli lidi, tak jsem se nudil, když tam byli orkové, tak to bylo dobrý. Fakt byli mnohem zajímavější, lidštější a celkově víc cool. Jejich problémy se mi zdály uvěřitelnější. Lidi byli prostě totálně nedomrdlý. Např. scéna, kdy Lotharovi chcípne syn fakt není dojemná. Spíš jsem byl rád, že je tam o nesympatickou hlavu míň. I ten lidskej král byl fakt přiteplenej. Na druhou stranu zvraty v osudech takové Garony byly opravdu překvapivé. Bitky byly dobrý, ale když jsem čekal, že se teda pořádně zmydlej, tak byl konec. Jako pilot pro seriál by to bylo hodně fajn, jako velkofilm značně nevyzrálé. (05.07.2016)

Triky mi vyrazily dech takovým způsobem, že jsem v prvních minutách jen fascinovaně zíral na všechny ty stoprocentně realistické digitální Orky, abych je postupem času začal vnímat jako zcela plnohodnotné (nebo ještě lepší) herce z masa a kostí. To jsem nečekal. A nečekaného bylo ve Warcraftu naštěstí ještě víc, například pár zákrut, kterými se vydal příběh. Bitvy se povedly, měly patřičnou šťávu, a tu a tam při nich zemřel někdo, s kým jsem počítal minimálně do finále, ne-li do dalšího dílu. Škoda jen, že hudba nebyla trochu lepší a že se nepodařilo více využít další rasy. Ale třeba příště... Možná...? (08.04.2017)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)

Překvapivě kvalitka, vlastně bych si to dal klidně znova. A ještě radši bych viděl pokračování, ačkoliv jednička (díky bohu) nekončí cliffhangerem nebo tolik oblíbeným naznačením, že se vlastně nic nestalo. Naopak je to dost povedená (a jakž takž uzavřená) fantasy, která má možná kostrbatý rozjezd, pár podivných zvratů a hrstku slabších postav, to všechno ale přebíjí oddanou žánrovou vervou. Většina hrdinů je solidně vystavěná a dějí se s nimi nečekané věci, scénář kupodivu není úplně idiotský a hlavně je tu spousta kouzlení a bitkaření, které se vůbec nemá za co stydět. Už po pár minutách jsem si říkal, že tu něco takového docela chybělo. A našlápnuté finále mě v tom jen utvrdilo, takže radím poladit humor, vyhnat elfí cosplayery a hurá na dvojku! (7/10) (07.06.2016)