Reklama

Reklama

Tsuburekakatta migime no tame ni

  • USA For My Crushed Right Eye
všechny plakáty
Krátkometrážní
Japonsko, 1969, 13 min

Režie:

Tošio Macumoto

Recenze (4)

cunesk8 

všechny recenze uživatele

Moje první setkání s Matsumotem. Hodně zajímavý experiment. Obrazovka je rozdělena do dvou částí.V každém probíhá jiný děj: taneční zabava, protesty, obrazy ....... za doprovodu různé hudby a zvuků.Přislo mi to , jako by autor chtěl poukázat na 2 rozdílné typy člověka. Jeden nezajimající se o nic než o zábavu na druhé straně lídi, kteří něco dělají, aby se měli lépe. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Macumotův přerod z animatistického dokumentaristy, vnímavě předávajícího své niterné zkoumání Přírody (v nejširším slova smyslu), v psychedelického filmaře mě osobně zklamal. A to i přesto, že i v tomto snímku zůstaly stopy jeho hledání vnitřního života věcí a dějů. Film je tvořen svárem dvou nesourodých projekcí navozujících – v kontextu s názvem – představu dvou pozorujících očí, z nichž každé – banálně řečeno – vidí něco jiného, tj. Macumoto se táže, co z toho zřeného je skutečné (a co tepe v nitru toho skutečného!) a co je jen pozorovatelova představa. Jako evokace vnitřního receptivního chaosu vnímajícího jedince je to samozřejmě výstižné, nicméně samo ztvárnění mi připadá poněkud doslovné. Anebo je to jen epigonský ohlas Chelsea Girls...? Hermetičnost jeho starších snímků mi byla mnohem bližší. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Imprese světa, resp. probouzejícího se světa mládeže, protestu, osvobozené sexuality, rockové hudby, drog konce 60. let. Matumoto se právě svým názvem a následným protimluvným zpracováním vysmívá zaběhnuté představě o vizuální percepci světa - dvě zdravé oči sice vidí objekt z dvou odlišných perspektiv, ale nakonec je mozek spojí do jediného obrazu. Naproti tomu, když je jedno oko rozbité a nefunkční, vidíme objekt jen z jedné perspektivy, po níž může následovat jen změna místa a nová jediná perspektiva. A co na to Matsumoto? Vidíme film jakoby rozdělen pohledem dvou očí, ale de facto se jedná o dva jednooké pohledy, postavené vedle sebe. A zatímco u zdravého pohledu je syntéza dvou hledisek automaticky prováděna v mozku, syntézu řady od sebe oddělených pohledů musí provádět až divák svojí aktivitou, ať už racionálně, či emocionálně pojatou. Záleží na divákovi, jakou syntézu/ jediný obraz si nakonec na sítnici sám složí. ()

Reklama

Reklama