Sestry

Margot Kidder (Black Christmas, Superman) v první velké roli, a nutno říct, že si to sakra užívá. Ty přerody z usměvavé Danielle do běsnící Dominique jsou úžasný a obzvlášť první půlka filmu je díky ní správně Jekyll-Hydeovská. Po technické stránce je to jinak klasická "De Palmovina", tudíž jsou tu znatelné stopy Hitchcocka nebo dokonce Cronenberga, ale samozřejmě nechybí drásavá hudba a nějaké ty vychytávky typu rozděleného obrazu. Střed malinko slabší, ale závěr, ač lehce předvídatelný, hezky graduje v posledních patnácti haluškoidních minutách. (12.08.2013)

Hitchcock meets Easy Rider, alebo tiež nečakane silná chémia medzi postupmi starosvetského a "Nového" Hollywoodu s kusom cormanovského béčkového ducha. Funguje to viac ako zaujímavé štylistické cvičenie a teaser na neskoršie De Palmove filmy, kde fúziu dvoch Hollywoodov doťahuje do súdržnejšieho celku. (10.07.2022)

Hravý rozjezd se šmíráckým pořadem a druhým prověřením morálního profilu černošského účastníka u Kidder doma je fajn. A mlaďoučká Kidder (šest let před Supermanem) je k sežrání. Dál to ale jen nepříliš zajímavě za to příliš hitchcockovsky spěje k předvídatelnému konci (byť úplná tečka za vyšetřováním je originální). (07.05.2022)

Zábavné, obrazem, hudbou i dějem a k tomu s pár příjemně nekorektními názvy černochů (no schválně, kdo by si dneska dovolil v Hollywoodu nazvat černocha barevným?) a jedním vele-slizkým knírkem evokujícím před-prvorepublikového sériového vraha, který s radostí kradl náctiletým děvčatům levou ledvinu. A krom toho je tu pár hrozně zábavných momentů, například kdy se obrazovka rozdělí na dvě poloviny, kdy na jedné probíhá něco a na druhé něco a já nemůžu napsat co, protože by to byl spoiler hnusných rozměrů, ale vězte, že je to prostě zábavné, kór když se přidá velmi příjemné herectví (hele, Lois Laneová!), sympatický scénář s náznakem psychologie a tísnivě naléhavá hudba. Kurnik, proč já sakra toho De Palmu nemám skoro vůbec najetého? (04.10.2014)

Už v tejto rannej De Palmovej snímke môžeme badať veľmi zaujímavé štylistické prvky, ktoré tvorca naplno rozvinul vo svojich nasledujúcich projektoch. Svojská atmosféra 70. rokov, režisérove hrátky s divákom, delenie obrazu, naťahovanie scén, tematika siamských dvojčiat, ktorá môže divákovi evokovať tvorbu Davida Cronenberga či príjemne nekorektné násilie. Zvlášť vražda z prvej tretiny filmu svojou pestrofarebnosťou a krvavosťou akoby vypadla z nejakého talianskeho gialla. Naviac, všetko je umocnené patrične šialenou hudobnou zložkou, ktorú mal na starosti legendárny Bernard Herrmann. V súzvuku s talianskymi krvákmi sa nesie aj herecké obsadenie a z toho prameniaca nevyrovnanosť, hlavne Margot Kidder mi svojou prítomnosťou počas celej snímky vadila. Napriek negatívam sú Sestry dielom, ktoré by si nemal nechať ujsť žiadny priaznivec De Palmu či pánov Davida Cronenberga alebo Daria Argenta. (12.10.2008)