Čtyři minuty

Na tenhle kus jsem šel bez jakýchkoliv předchozích informací, překvapení se částečně dostavilo a částečně ne. Úvod je, jak s oblibou říkám, kulervoucí. Poté, co jsem se v ději zorientoval, moje nadšení z úvodu trochu opadlo. Téměř modelový příklad filmu, který IMHO každý dobře zná (v tomto případě jen s pár menšími odklony). Na jedné straně učitel - mentor (pianistka Traude Krüger), na druhé problematická a těžce převychovatelná osoba či skupina (mladá "vražedkyně" Jenny) umístěná velmi často do nějakého vězení či výchovného ústavu (ženská věznice). Po počáteční oboustranné nedůvěře se obě ženy začínají sbližovat, získávají vzájemnou důvěru, která si ale před závěrečným smířením projde zatěžkávací zkouškou. [==] Rád bych vyzdvihl výjimečnou hudební složku, která v mnoha ohledech snímku dominuje. Skladba Handkanten Act mi v uších bude znít ještě velmi dlouho. Scéna, kdy skladba ve filmu zazní mi doslova vyrazila dech, při psaní těchto řádků mi opět naskakuje husí kůže. [==] A proč právě název Vier Minuten? Kdo si počká, ten se dočká. Ale že to čekání stojí za to. Celkově je to za silnější 4*, kulervoucí první třetinu střídá druhá, která mě poněkd zklamala, a nakonec přichází poslední uspokojivá. Doufám, že mnoho lidí ví, že německý film v současné době není už jen Tom Tykwer, na dveře začínají bušit noví, mladí a talentovaní tvůrci, kteří na mezinárodním poli získávají nemalá ocenění. P.S. Kdo si myslí, že ovládá hru na klavír, toho Jenniny Čtyři minuty slávy vyvedou velmi rychle z omylu. (12.10.2007)

zase jeden európsky film, ktorý sa môže zvysoka pozerať na tie hollywoodske psiny. Vojnová minulosť, lesbická láska, krvismilstvo, väzenské prostredie, výčitky svedomia, inteligencia ženy a tuposť "zelených bariet" a celé to sprevádza nádherne zahraný Shubert,. O dobrom výkone pani Traude (Monica Bleibtreu) ani nehovorím. (20.03.2013)

Jeden z těch druhů filmů nad kterými kroutíte hlavou, ale stejně vás něco nutí se dodívat do konce. V tomto případě to bylo to, co šílený scénarista ještě stihne vsunout do děje. Kdyby vynechal incestního otce, lesbickou zdravotní sestru z druhé světové války, nevinnou uvězněnou hrdinku, která ve výkonu trestu porodila mrtvé dítě a možná vynechal úplně prostředí věznice ... pak by z toho mohl být možná zajímavý film. I přes tyto výhrady se mi velice líbil výkon hlavní představitelky Hannah Herzsprung, a i nevšední zážitek v posledních 4 minutách filmu. (02.01.2009)

Příběh ohromující, příběh studený i emocionální. Studený jako obě hlavní postavy, studený jako ty zdi věznice, ve které se celý příběh odehrává. Smutný jako výrazy v obličeji těch dvou a emocionální tak, jak to v duších lidí citově poraněných už bývá. Ne všichni mají možnost prožít svůj život v relativním klidu a pohodě. Zde, ve věznici se setkávají dva lidské osudy, dvě ženy, které jsou si tak vzdálené a přitom mají tolik moc společného. Spojuje je láska ke klavíru, láska k hudbě, opuštěnost, ale také krutý osud, kterým každá z nich prošla bez ohledu na to, že jsou věkem tak vzdálené a potkali se až v onom vězení. Každá ovšem v jiné roli. Obě potřebují lásku člověka blízkého, kterou hledají, ale nenachází. Chybí jim a neumí to dát najevo. Cesta k sblížení je dlouhá, hodně útrpná, hořká a konec nemusí být vždy šťastný. Tentokrát to ale vyšlo, i když "jen v úvozovkách". Film vznikl dva roky po smrti Traude Krüge (*1921 - † 2004) a byl věnovám její památce. (04.12.2009)

S německou kinematografií nemám moc zkušeností a nikdy jsem se do ní nehrnula (nějak pořád byly lepší věci na práci a lepší filmy na koukání). O to víc mě Čtyři minuty překvapily. Příběh je chvílemi předvídatelný, ale napínavost se dá v tomhle případě oželet. Stejně jako bych oželela jednu část příběhu, kterou jsou flashbacky. Ale tímhle můj výčet záporných aspektů filmu končí. Hannah Herzsprung byla naprosto, skvěle a šíleně úžasná. Monica Bleibtreu zdařile sekundovala, ale i slepec by viděl, že Hannah si tuhle show ukradla celou pro sebe. A abych nezapomněla, když hrála na klavír, měla jsem totální Amanda Palmer-deja vu. Je to hodně silný film a i když se toho na první pohled na konci moc nevyřeší (na druhý snad ano), odcházela jsem z promítání se zvláštním pocitem síly a......no vlastně celkově zvláštním pocitem (27.04.2011)