Mamma Mia!

Živě si vzpomínám na parodické hudební číslo, které zahájilo film Smrt jí sluší. Meryl Streepová, zohavená na padesát let a oděná v negližé, jež odhalovalo víc, než by si člověk přál spatřit, představuje mumifikovanou naivku, špulí rty do zrcadla a zpívá o své neodolatelnosti. Smečka křenících se liftboyů jí dává zapravdu synchronizovaným vrtěním boků. Vsadím se, že Barbra Streisandová, Cher, Madonna a ostatní panoptikální exponáty se z té facky dodnes nevzpamatovaly. ;-) Uběhlo 16 let a Meryl v lacláčích oslavuje vstup do šesté dekády věku hlasitými výkřiky, že je „dancing queen, young and sweet, only seventeen“. A víte co? Není to ani trochu trapné. Měl jsem z ní radost, jak to na stará kolena roztočila a je-li to vůbec možné, budu si jí po této mesalianci s lehkou múzou vážit ještě víc než dosud. Mohl bych jistě zmínit i jiné přednosti filmu. Například mě příjemně překvapilo senzační aranžmá písní. Už nikdy neřeknu, že kdo slyšel jednu píseň Abby, slyšel všechny. :-) Ale marná lásky snaha, ani to, ba ani přidaná hodnota krásných řeckých exteriérů by mě s jinou protagonistkou nepřimělo plesat nadšením nad tímto jinak vyloženě holčičím filmem. :) 80% (19.11.2008)

Kýč! Kýč! Kýč! A k tomu jednoduchej! No a? Koho to zajímá? Proč něco kritizovat, když tento film splnil účel? To jest pár desítek minut mě dostal do přímočarého světa... a splnil tak mé očekávání... Pobavil mě a já si těch pár desítek minut odpočinul a uvolnil se a potutelně pocukával koutky úst a vrtěl se v sedačce dálkového autobusu při sledování filmu... Takže sečteno a podtrženo... "U MĚ DOBRÝ..." (12.11.2008)

Perfektní nestárnoucí hudba ABBY. Meryl Streep je už sice stará vysušená švestka, ale je pořád skvělá. Zato herečka Amanda Seyfried - filmová dcera Meryl Streep je hnusné odporné růžové prase a do této role se vůbec nehodila! Celkově kazila filmový zážitek. U filmu jsem se ale parádně odreagoval a po těch odpadech, které jsem viděl v poslední době, to bylo pohlazení po duši. (16.11.2008)

Oh, "Mamma Mia!" toto bolo pre mňa sklamanie. Očakával som kvalitný filmový muzikál, ale to som sa veru prepočítal. Môže za to najmä jalová réžia neskúsenej Angličanky Phyllidy Lloydovej, lacne pôsobiaca kamera, plytký nezáživný príbeh a afektované herecké výstupy, všetkých zúčastnených aktérov, pri ktorých sa vkuse nahlúplo hihňajú alebo híkajú ako somári. Nikdy som nedokázal oceniť ani tvorbu švédskej disco-popovej kapely ABBA a tak ma nijak zvlášť neoslovili ani piesne použité v tomto filme. ** (06.11.2009)

Mladí se milují, starší se milují, všichni tancují, ti starší dokonce skáčí po postelích a všichni zpívají Abbu, Abbu a zase Abbu. A mně po prvních deseti minutách opouští lehce opovržlivý výraz a nahrazuje ho úsměv. A ani za nic nechce zmizet. Pozitivnější film už tu drahnou dobu nebyl, navíc Amanda Seyfried je zlatíčko léta 2008 a všichni tři "otcové" jsou částečně páprdové a částečně tatíci k pohledání. Navíc Merylino The Winner Takes It All je natolik famózní číslo, že už jsem až do (lehce protaženého) konce nedokázal hledat chyby. Až to místo stříbrného plátna uvidím znovu na obrazovce, možná se kouzlo začne vytrácet. V tuhle chvíli ale doufám, že ne. (17.09.2008)