Pochyby

Skvělé divadlo, ale pouze nadprůměrný film. Shanley napsal perfektní scénář, našel si výborné spolupracovníky, ale přesto Pochyby naplno šlapou jen jako herecký koncert a souboj dvou protikladných pohledů na víru. Jako film nabízejí výtečnou hudbu Howarda Shorea, pestrou Deakinsovu kameru, ale podivně odtažité režijní pojetí. Shanley se pokusil divadelní potenciál obohatit i vizuálními prostředky, ale v nich se projevuje křečovitá teatralita a neuhlazenost, která napětí spíš brzdí než posiluje. To je škoda, protože herecké výkony i závěrečná otázka, která zůstane viset ve vzduchu, mohly klidně tvořit součást výjimečného filmu. Netvoří, byť jsou Pochyby bezesporu moc dobrým počinem. (25.02.2009)

Tak tohle jsem opravdu nečekal. Je až k neuvěření, jak strašně moc vystihuje název Doubt to, o co ve snímku jde. Ani chvilku si divák nemůže být jist, na čí straně je pravda, čí pohnutky jsou čistší, kdo má ušlechtilejší motivy atd. Což by nebylo možné bez úžasného scénáře a dialogů, kteréžto bych nejradši korunoval na krále mezi dialogy :-D ... Vážně si napamatuju, kdy naposledy jsem takhle hltal každé slovo, které postavy vypustily z úst. Chválit herecké výkony by bylo nošením dříví do lesa, uznávám, že minimálně letos mají Akademici dost těžkou práci. Závěrem už jenom podotknu, že ačkoli bych tomu před zhlédnutím nevěřil, tak jsem si právě našel "to svoje" drama roku 2008. (27.01.2009)

Pochyby jsou snímkem, který jakoby se neustále pohyboval na váhách. Pochybnosti Meryl Streepové na jedné straně a přirozená obrana Philipa Seymoura Hoffmana na té druhé přičemž Amy Adams se stává vrtkavým jazýčkem neschopným pevného rozhodnutí ke které straně se přiklonit. John Patrick Shanley převádí divadelní hru minimalistickým způsobem do filmové řeči a Pochybám tak nelze upřít jejich divadelní původ, neboť i přes umístění hlavního čtyřlístku do uvěřitelnějších kulis nedaří se mu pevně odbourat onen ráz. Ačkoliv v tomto případě to není na škodu, poněvadž to jediné o co tu opravdu jde je dialog a není se čemu divit, že všichni hlavní aktéři byli nominovaní na Oscara. Příjemné překvapení u něhož mně nemusí tížit svědomí z mého hodnocení. Bez pochyb 8/10. (18.03.2009)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)

Precizní (a snad proto trochu chladné) drama, které vám nenabídne komfort snadného závěrečného rozhřešení (což by při názvu Pochyby asi člověk čekat neměl) a které vám v hlavě bude možná vrtat ještě nějakou dobu po závěrečných titulcích. Divadelní původ je zřejmý, ale špičkové obsazení (kupodivu včetně Amy Adams) je nepřekvapivě lahůdkové. (24.01.2009)