Mîtobôru mashin

Laciná japonská splatter ujetost, která zaujme snad jen fanoušky šíleností typu Tetsua. Emzáci v ní útočí na lidi stylem vetřelčího face huggera, poté si je přetvoří v agresívní cyborgy a řežou se mezi sebou navzájem. Zběsilosti a nářezovosti Tsukamotova kulťáku Meatball Machine nedosahuje, ale nabídne pár světlých chvilek, především přerod člověka v cyborga a finální mač. Nedoporučuje se divákům, kterým se dělá šoufl z přemíry gore efektů. (09.09.2007)

Nesmělý tovární dělník Jódži se zakouká do mladé dívky Sačiko pracující naproti, ale protože se stydí, tak spolu nepromluví a koukají na sebe jen přes plot, dokud se jednoho dne za zvláštních okolností nesejdou, jenže na tokio momentálně tajně útočí podivní mechaničtí krabové měnící nebohé človíčky na zmutované napůl kovové napůl organické nekroborgy, kteří mezi sebou v zapadlých uličkách bojují. A Jódži, známý srandista a kutil se zálibou v rozmontovávání věciček, si jednoho poškozeného a neaktivního nekroborga přinese domů, aby ho prozkoumal. Na správné meatbally je potřeba prohnat maso mlýnkem nejdřív a tak film semele pár lidiček hned ze začátku a diváka nakonec taky, protože příběh je přímočarý a hlavně bizarním způsobem krvavý. Vybavení nekroborgů je pokaždé jiné a dokonce se může měnit i za pochodu, takže souboje mezi nimi jsou docela i nápadité a vzhledem ke spoustě vrtáků a sekáčků a kanónů to obvykle dopadá docela zle. Překvapivě je ale za tímhle úlítlým cyberpunkovým scifi akčňákem ještě zvláštní lovestory mezi ušláplým Jódžim a traumatizovanou Sačiko a dokonce se i přes silné maskování krví a bizarnostmi snaží o nějakou opravdovou vztahovou myšlenku a sdělení o složité lásce mezi lidmi, co se vztahům nějakým způsobem brání, ale přitom zoufale nechtějí být sami. Maskování tohohle lovestory je ovšem tak důkladné, že v popředí stojí hromada nekroborgů, kteří vynikají už jen způsobem, jímž vznikají, protože mechaničtí krabové jsou dočasnou schránkou pro malého ufonka, který si hledá "vozidlo" v podobě člověka, kterého pak řídí ze své "pilotní kabinky". A tady je třeba velmi pochválit vizuální efekty Meatball Machinu, protože jsou poctivé latexové, gumové a umělohmotné bez čehokoli digitálního, ale jsou navržené, rozhýbané a natočené tak dobře, že je z toho velká pecka plná nápadů a zvlášť dobře to vypadá vzhledem k tomu faktu, že tyhle oldschoolové efekty byly v roce 2005 dávno přežité i u těch nejlevnějších amatérských filmů. Chapadla se míhají sem a tam, všude stříká sliz a krev a herci s dvaceti kilama latexu, gumy a umělé hmoty na sobě nevypadají v pohybu vůbec zle, protože co by mohlo vypadat divně je decentně skryto nebo nasnímáno a střiženo tak, že to ve výsledku vypadá velmi schopně a ne až tak gumově jaké to doopravdy je, za což si autoři zaslouží pochválit docela určitě. Navíc samotný vzhled nekroborgů je strašidelně ujetý a bez jakéhokoli ohledu na nějakou korektnost, což z filmu dělá přinejmenším zajímavost, kterou stojí za to vidět už jen kvůli úžasně bizarním nápadům. Navíc ten konec, který to celé pošle někam do zlatého fondu bizarností :). Hustá práce s efekty, hustí nekroborgové, bizarní příběh a taky souboje jak z mecha animé jen v menším měřítku :). Někdy po prvním kouknutí jsem tomu dala čtyřku, pak jsem přehodnotila a teď po druhém kouknutí tomu tu pětku potvrdím, protože takováhle práce s oldschool efekty a takovéhle nápady prostě už dneska člověk nevídá a není to nuda navíc. :) (12.01.2011)

Kill me, please. Cyberpunková pocta raným tsukamotovkám a osmdesátkovým japan shockům; na jednu stranu sice musím souhlasit s tombacem, ke kvalitám Tetsua a nápaditosti Denchu Kozo má Meatball Machine daleko, ale na stranu druhou, tak kvalitní řež plnou poctivého gore a perverzní mutace ´sem už dlouho neviděl! Duo režisérů si jasně užívá nevelký rozpočet do posledního yenu, kamera je fantastická, Issei Takahashi se konečně vykašlal na kapelu a swinguje v roli necroborga a tělní tekutiny nadšeně stříkají do objektivu. Jak málo stačí ke štěstí. Snad jen ta stopáž by mohla být aspoň o dvacet minut karatší... (14.04.2008)

Naprosto bizardní záležitost, spadající do kategorie filmů, kde ani tolik nezáleží na smysluplném příběhu ( ten se tady vážně nenachází ), ale spíše na atmosféře a nápaditosti mutací. Tetsuo je ovšem skutečně pouze jeden a Meatboll Machine se mu nevyrovná, i když i zde je na co koukat. Detailní záběry na propichování očí, těla podléhající různým stupňům rozkladu a mutace, vyhřezávající orgány, znásilnění chapadlovitým emzákem a spousta dalších "lahůdek" z toho rozhodně nedělají podívanou pro každého a i já měl u některých scén problém, abych neodvracel zrak. Pokud se zrovna na scéně nevyskytují zmutované obludy, pak ale většinou není na co koukat a MM v těch chvílích poněkud dost nudí, stejně jako je tady zbytečná snaha vybavit film aspoň jakýmsi náznakem příběhu a pozadím, které má osvětlit jednání hlavního hrdiny. Kdyby to tady nebylo, pak by mě MM bavil mnohem více, takhle jenom za slušný 3*. (18.06.2008)

Hrozny dej, kopec samoucelnych, nechutnych scen a zbytocnosti...no tie efekty, pani, tie su uzasne. Ziadne CGI, len poctiva rucna praca s kostymami, maskami a rekvizitami. A to si ja cenim. Iked do polovice film (mimo efektov) takmer nema co ponuknut, zaver je uzasny - to je ciry vybuch japonskej bizardnosti v tej najposobivejsej forme. Od Tsukamotovho veldiela to ma sice co do obsahu a atmosfery stale daleko, no zranica je to aj tak prenaramna. Mat to lepsi dej a soundtrack, je to za plny pocet. (7/10) (24.04.2008)