Slunovrat

Provedení Hradišťanu samo o sobě velmi příjemné, vynalézavé a přitom dělané s obrovským citem pro muziku a její zákonitosti. V porovnání s křehkostí, minimalističností a nedopovězenstí samotných Skácelových básní mi ovšem připadá velmi hřmotné, zvukově přeplněné a příliš doslovné. To ovšem asi docení jenom ten, kdo zná Skácela i jinak než právě v podání Hradišťanu. Nejlépe je Skácelovým veršům určitě bez jakéhokoli hudebního doprovodu. Dokonalost už totiž jednoduše nelze nijak vylepšit... (24.12.2009)

Že se Hradišťan už dávno nevěnuje jen a pouze folklóru je známá věc. Díky svému projektu O slunovratu se velmi slušně deklasovali do žánru world music. O zhudebňování básní Jana Skácela se pokoušelo již dost muzikantů (úspěšně například Petr Ulrych), ovšem Jura Pavlica podle mě jeho lyrické poetice rozumí jevíc. Jinak si ty jeho nádherné melodie nedokázi vysvětlit. Kupříkladu Modlitba za vodu působí majestátně a symfonicky, z kratičké Naděje s bukovými křídly vyšla velmi krásná balada a při Mrtvých i trochu mrazí po zádech. Petr Hajn k tomu natočil nádherný obrazový materiál, který náramě dokresluje poetiku Skácelových veršů a Pavlicovy hudby. Svojí lyrikou mi to dost připomělo Brabcovu "Kytici". Nebojím se označit "Slunovrat" za český "Pink Floyd: The wall". (16.09.2007)

Nemohu nalézti slov... "A přece láska jako modrá skalice, ta krásná dřina k uzoufání, nás zachránila, dozrál vinohrad, pod tíhou hroznů čas se sklání. Zas konec léta zas je blízko k vínu, a čistý vítr zpívá o podzimu, tak jako tenkrát dávno kdysi." / "Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami. A přicházejí jako stíny ve vlasech popel kusy hlíny. Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme. Po chrpách, které kvetly loni, slabounce jejich ruce voní." (J. Skácel) Překrásné verše Jana Skácela jistě znají všichni. V kombinaci s hudebním doprovodem Jiřího Pavlici, potažmo celého Hradišťanu, a citlivé (především blízkostí k přírodě a lidovosti) obrazové mozaiky Petra Hajna, Petra Vejslíka a Milana Popelky se ucelené dílko zdá velmi vydařené. (26.12.2011)

Teda tohle sehnat, to mi dalo pěknou fušku. Na ČT už to dvacet let neopakovali, takže ani kvalita záznamu není největší, ale přece jen su rád, že to mám a mohl jsem to zkouknout konečně celé. Protože zase - z filmu se ven dostaly dvě, tři písničky v podobě videoklipů, a začaly žít samostatný život, asi jako kdysi ty z revue Ticho, ticho, ticho. Jinak do žánrů bych s lehkým srdcem přidal mysteriozní - už jen kvůli tomu sepětí člověka s přírodou, se zemí a s poli, s vodou, s přírodními cykly. Ostatně celý film je oblouk od konce zimy přes první jarní Slunce, fašank, léto, sklizeň hroznů až k podzimu i sklonku života. Brabec se svou Kyticí by se tady mohl učit. A dokonce pod celkem 17 písničkami (nebo jen hudební složkou) běží jakýsi vnitřní mikropříběh malé vesničky a jejích obyvatel, beze slov, jen daný tou hudbou a sem tam texty. Určitě bych doporučil těm, kteří cítí sílu Přírody (nebo Boha, podle libosti) v rozlehlých polích, v lese, u řeky, ale třeba i v hospůdce. Jinak klobouk dolů před kamerou Petra Vejslíka a lokacemi, vše do sebe ústrojně zapadá, navíc střihač také odvedl skvělou práci. (02.01.2023)

Moj oblubeny hudobno-filmovy pocin. Som fanusik Hradistanu a a obrazove doplnenie jednotlivych piesni dotvara uzasnu atmosferu celeho roku od prvej piesne (januar) az po poslednu (december). Uchvacuje ma, ako Hradistan dokaze hudbou navodit naladu pripadajucu na jednotlive mesiace v roku. Kto nevidel alebo minimalne nepocul dielo "O slunovratu" od Hradistanu, tak by to mal rychlo napravit :-) Ja viem, ze nie kazdy ma rad podobnu hudbu a nie kazdy moze prezivat nalady a atmosferu jednotlivych casti roka sposobenu hudbou Hradistanu, ale ak niekto dokaze naozaj uznat a prejavit svoje citenie, ak niekto vo vnutri citi, ze mava sentimentalne chvile, ze sa dokaze ponorit a zahlbit do nalad a pocitov, tak ho toto dielo obohati rovnako ako mna a mozno aj viac :-) (11.02.2010)