Juno

Režisér Jason Reitman pomalu pomaloučku míří do topky mých nejoblíbenějších režisérů, jelikož si po fenomenálním celovečerním debutu Děkujeme, že kouříte a před vizuálně uhrančivým a tak trochu podprahovým Lítám v tom posvítil na Juno, velmi netradiční a otevřený snímek o negativním fenoménu generace Y. Přitom ale zachoval všechny charakteristické aspekty svého tvůrčího stylu - jeho film je vizuálně atraktivní (v případě Lítám v tom bych použil až výraz uhrančivý) a velmi esteticky vyvedený, opět se velmi ostře vymezuje proti tzv. americkému snu a dost zjevně tento zažitý mýtus kritizuje, jeho filmy nejsou šokující, ale cynické a, vydělíme-li z úvahy jeho debut, opět jde o velmi netradiční romantickou komedii, v podstatě až její antitezi... Seznamte se, Jason Reitman, pohrobek nezávislého amerického filmu... (10.10.2011)

V průběhu celého filmu jsem byl přesvědčený o tom, že Juno je jedním z nejkrásnějších, poctivých "čtyřhvězdičkových" snímků, jaké jsem kdy viděl. V poslední půl hodině ale přišlo tolik bezvadných scén, počínaje otcovými radami do života a konče finálním vyznáním lásky, že nelze zůstat na pomyslných osmdesáti procentech. Tohle bezvadné komediální drama má na víc. Co filmu asi nejvíce pomáhá, je opravdu úžasná Ellen Page, kterou jsem naposledy viděl v Hard Candy, a jejíž nadchnutí-se pro roli náctileté nechtěné budoucí maminy je přímo hmatatelné. Jako takové menší plus mne pak potěšily její koníčky, protože tak sympatická punková holka se zálibou v masakrózních hororových filmech se jen tak nevidí. A ten soundtrack! Vážně si nevzpomínám, kdy naposledy by mne tak potěšil výběr skladeb, které se táhnou napříč stopáží. Pohodové, klidné písničky bezvadně doplňují dramaticky-komediální stránku filmu. Juno je neobvyklé drama, které si sebou budu nosit ještě hodně, hodně dlouho. (13.08.2009)

Parádní mix inteligentní komedie a drama. Ellen Page zahrála božsky a určitě o ni ještě v budoucnosti hodně uslyšíme. Jason Reitman také patří k nejtalentovanějším režisérům, už svým předchozím dílem Děkujeme, že kouříte, ukázal, že se máme na co těšit. Není to špatný film, ale nechápu jak Americký gangster nemohl být nominová na nejlepší film a režii, když bylo nominováno tohle (tím nechci snižovat kvalitu snímku, ale dílo od Ridleyho Scotta se mi líbilo mnohem více).... (27.01.2008)

Jako jo, je to takovej milej film, ale ze bych z toho byl nak hotovej, tak to v zadnym pripade. Problem je, ze i kdyz se film snazi tvarit desne originalne, tak na nem nic originalniho nevidim. Co se tyce hercu, tak Michael Cera je takovej malej pochcanek, kterej ma problem ze sebe vytlacit i to minimum dialogu, co ma. Garner taky nic moc, moc dobre nehraje a ani nak zvlast hezky nevypada. To Jason Bateman byl aspon sympatak. No a Simmons neni spatnej, jenze uz sem tak nak zvyklej ze Spider-mana, ze neskutecne prudi, takze mi tady nesed. A pak tu mame Ellen Page, ktera je fakt perfektni, akorat obcas sem jeji chovani moc nechapal a tudiz byla misty protivna. Celkove, i kdyz to je prijemne a dobre natocenej film s peknou hudbou a super Ellen, pochybuju, ze si za par dnu vubec vzpomenu, co se tam vsechno delo, navic, kdyz se toho moc nedelo a obcasnej vtipek to nezachrani. No tak po druhym skouknuti jsem se precejen bavil o poznani vic a hvezdicku pridavam. (18.03.2008)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)