Juno

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)

Tento film umí ocenit kvalitní vína, jejich vůni, chuť, ale i dozvuk. Díky tomu se schází s vybranou honorací, jmenovitě s filmovými Akademiky, a ve stavu intoxikace jim namlouvá, že je lepší než Americký gangster, kterého obral o oskarovou nominačku. Nic proti Juno, je to milá, s láskou zplozená nihilistická romance, ale copak lze říkat popelářům sanitární inženýři? Kde je ta přidaná hodnota, která odlišuje Juno od zbytku světa, od zbytku podobných filmů? Na závěr bych chtěl vyvrátit mýtus, že Juno připomíná Zbouchnutou… není to pravda… připomíná Přízračný svět (Thora Birch = Ellen Page). (26.01.2008)

Režisér Jason Reitman pomalu pomaloučku míří do topky mých nejoblíbenějších režisérů, jelikož si po fenomenálním celovečerním debutu Děkujeme, že kouříte a před vizuálně uhrančivým a tak trochu podprahovým Lítám v tom posvítil na Juno, velmi netradiční a otevřený snímek o negativním fenoménu generace Y. Přitom ale zachoval všechny charakteristické aspekty svého tvůrčího stylu - jeho film je vizuálně atraktivní (v případě Lítám v tom bych použil až výraz uhrančivý) a velmi esteticky vyvedený, opět se velmi ostře vymezuje proti tzv. americkému snu a dost zjevně tento zažitý mýtus kritizuje, jeho filmy nejsou šokující, ale cynické a, vydělíme-li z úvahy jeho debut, opět jde o velmi netradiční romantickou komedii, v podstatě až její antitezi... Seznamte se, Jason Reitman, pohrobek nezávislého amerického filmu... (10.10.2011)

Ten pravý syr na moje makaróny. Proste ma to dostalo. Viem, že Ebertovo vzdychanie o filme roka je asi prestrelené, ale ten film je skrátka neodolateľný a ja nemám najmenšiu potrebu mu čokoľvek vytýkať. Vynikajúci herci (Ellen ich zatieňuje, ale aj ostatní sú presní a životní), svižný scenár, nesentimentálne dojímavý záver a aj trochu toho poučenia (napríklad, že Dario Argento točí najlepšie krváky). (04.06.2008)

Že se Juno veze na úspěchu Zbouchnuté? Kdeže. Tahle svěží komedie podává téma nečekaného těhotenství s odzbrojující lehkostí a sympatickou civilností. Lví podíl na přátelské atmosféře snímku patří úžasné Ellen Page, jejíž Juno představuje neodolatelný typ netuctové, vtipné holky se skvělým přístupem k životu. Juno není jen výplod fantazie Diablo Codyové, ale životná postava z masa a kostí, která za zvuků hravého soundtracku prožívá nechtěnou etapu života s nadhledem, cynickým humorem a bez mateřských pudů. Radost pohledět. (09.02.2008)