Juno

'Juno', absolútne skromný filmík s úprimným príbehom, sa stal megatrhákom v kinách, ale nebeské výšiny ho v rebríčkoch udržali len za oceánom. Asi to bude tým, že mentalita je stále bližšia ľudom, ktorých zobrazuje. Všeobecne však film pôsobí absolútne minimálne násilným dojmom, krásnou prostorekosťou, a príbehom vhodným pre detských dospelých i dospelé deti. Humor je krásne nadhľadový a Diablo Cody týmto trafila klinec po hlavičke. No a rovesníčka Ellen Page rozbieha svoju kariéru brutálne našliapnute a určite nie skromne, výkon hovorí za všetko. 85%. (21.07.2008)

„Ale jemu to aj tak došlo...“ Mamou v šestnástich ma dojalo viac, ale aj keď na konci začala Juno konečne „riešiť svoje veci“ a keď z dvier vypálil nabalený J.K. Simmons smer nemocnica, mal som slzy na krajíčku. Bohužiaľ, JUNO je jeden z mála filmov, ktorý ma dokázal rozplakať, ale pritom „zvyšok filmu“ nebol žiadny zázrak. Hoci je Jason Reitman diabolský talent (kreslené úvodné titulky som si pozeral štyri razy po sebe), krytý producentom Johnom Malkovichom (!), čakal som čosi lepšie resp. EŠTE lepšie. Neviem, či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, sterilnými hereckými výkonmi (okrem Simmonsa a jeho Allison Janneyovej, ktorí výborne stvárnili „normálnych rodičov“) alebo protivnou a prehnane sarkastickou ústrednou hrdinkou. Nepochybujem, že na svete sú milióny takýchto potvor a ostatne čo by ste čakali od bláznivej nabúchanej tínedžerky (odpustite slovník, ale Juno by to tak povedala). Ale JUNO nie je dokument a stráviť hodinu a pol v spoločnosti protivného dievčaťa nie je nič milé. Pripomínalo mi to bohužiaľ WRESTLERA: strojený pokus Hollywoodu o „špinavú“ nezávislosť, malo to svoje momenty, ale nie veľa. Chcel som JUNO milovať, ale nechala si to pre Bleekera. (27.05.2011)

Vynikající svébytná komedie s fantastickou Ellen Page, prvotřídním nápadem přetaveným do výborného scénáře a s citem natočené Reitmanovou zkušenou rukou, obohacená o skvěle zvolený soudtrack. Ne každý rok se objeví alespoň jedno podobné citlivé drama, které se dokáže alespoň částečně oprostit od zavedených klišé, či je patřičně skrýt, a to víc je Juno cennější kousek, který pobaví a přitom vás zahřeje u srdíčka...90% (19.05.2014)

Juno je ještě o prenatální nehtík provokativnější komedie než Zbouchnutá, kde sice rovněž padlo pár zmínek o potratu, hlavní hrdinka nicméně k celé záležitosti nepřistupovala s chladností ledovce. Stále se však nacházíme na území žánrovky pro masové publikum, čili ani ten největší cynik nezůstane cynikem do úplného konce a taky nějaká ta slza ukápne. Rád bych viděl „nekorektní“ verzi filmu, a nechť mi nikdo netvrdí, že neexistuje, neboť osoba jako Diablo Cody prostě nemohla napsat něco tak mírného. Tím zase nechci vzbudit přehnaná očekávání ze strany puritánů – postavy v Juno mluví ne vždy slušně o ne vždy slušných věcech, akorát dokáží výsledek zaobalit, aby vyzněl spíše roztomile než sprostě. Dobrých padesát procent výsledných kvalit filmu jde na konto Ellen Page, deset zaobstarává příjemný soundtrack a zbytek scénář, režie a ostatní herci. Ač na pár místech usiluje o kulantní prezentaci nějaké všepoplatné myšlenky (poslední, nejposlednější záběr je jednoduše kouzelný), těžko najít pro Juno vhodnější adjektivum než „milá“. Milá komedie o (svým způsobem) milé události a jejích následcích – jelikož jsem nečekal zázrak srovnatelný s neposkvrněným početím, nemám v tuto chvíli důvod nehýřit nadšením. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Tommy987, Jordan, Mahalik, tangerine1 (16.10.2008)

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)