Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Krzysztof PendereckiHrají:
Artur Żmijewski, Maja Ostaszewska, Andrzej Chyra, Danuta Stenka, Jan Englert, Paweł Małaszyński, Maja Komorowska, Władysław Kowalski, Joachim Paul Assböck (více)Obsahy(2)
K jedné z nejtemnějších událostí novodobých polských dějin se vrací film slavného polského režiséra Andrzeje Wajdy. Vypráví o zavraždění téměř pětadvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, které provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Toto traumatem poznamenané téma dlouho provázela řada zfalšovaných důkazů, rozporuplných faktů a nejasností, proto bylo příznačně nazýváno Katyňská lež. Přitom hromadné hroby obětí odhalili Němci již v roce 1941. Moskva ale na oplátku z masakru obvinila Němce, západní evropské státy o hrůzyplné události raději mlčely. Až v roce 1990 Rusko přiznalo, že Stalin vraždy příslušníků polské vojenské a společenské elity skutečně nařídil. Přesto ruská strana stále odmítá odtajnit dokumenty, jež se týkají této události a uznat masakr za genocidu... Filmové drama začíná 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz napadl Polsko, krátce předtím šokované drtivým útokem německé armády. V popředí děje jsou manželé Jerzy a Anna, na jejich příběhu jsou ukázány osudy příbuzných zajatých polských důstojníků, později také složitý úděl zajatců, končící tragédií… Scénář vznikl podle knihy "Katyń: Post Mortem" spisovatele Adrzeje Mularczyka. Pohled režiséra Andrzeje Wajdy zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, stalinského i nacistického, v Polsku čtyřicátých let, způsobená totalitní ideologií a státní mocí, která v zahraničí nekompromisně prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se oficiální lživé propagandě pokusí postavit. Dobové dokumentární záběry zůstávají součástí filmové výpovědi, stejně jako velmi realisticky a nekompromisně zobrazený masakr. Snímek přitom nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska obyčejných lidí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (452)
Syrové, drsné a nesmírně kruté. Film mi v závěru velmi připomněl snímek Čekist (1992). Marně se snažili Rusáci Katyň svalit na Němce, pravda nakonec vyšla najevo. Není bez zajímavosti, že exhumaci a průzkum těl za války prováděli i přední čeští patologové. Katyň ja další z obrovských obžalob komunismu a Stalina. Je pochopitelné, že tento snímek točil Polák a je dobře, že to byl Wajda. Já tomu nemám skoro co vytknout. Katyň nesmí být nikdy zapomenuta. * * * * ()
Andrzej Wajda se rozhodl postavit látce, která v Polsku dlouho vypadala jako tabu. Pro něho je to ostatně i velice osobní záležitost. Začíná s popisem toho, co zločinu předcházelo: útokem na Polsko z jedné strany německou a z druhé sovětskou armádou. A neukazuje to na bojujících vojácích, ale na civilistech před invazí utíkajících. Podobní civilisté jsou klíčoví i v (po)válečných scénách, kdy byl zločin Němci odhalen a později Sověty překroucen. Škoda, že většina těch osudů jsou jen takové načrtnuté mikropříběhy. Na druhou stranu toho tvůrci na malé ploše dokáží říci hodně. A překvapilo mě, že je to hlavně o ženách (muži tu skoro nejsou vidět). Nejsilnější záběry – tedy masakr samotný – si filmaři nechali nakonec. A dobře věděli proč. Ale i tak je to spíš 70%. ()
Utahaný spíše historický než válečný snímek o hrůzách, které se dopustili vojáci sovětského svazu na polských občanech. Každý, kdo o katyňském masakru ví ještě dříve, než film začne, je připraven minimálně o překvapení (můj případ) a hodinu a půl čeká na konec, který snad jako jediná část filmu opravdu stojí za vidění. Skvěle natočenému závěru totiž nejen svou chytrostí, provedením i nasnímáním může v dnešním evropském filmu cokoliv konkurovat. Vojáci postupně odříkávající modlitbu při střelbě působí opravdu mrazivě a reálně současně. Přesto se mi nabízí otázka, zda je silnější vytvořený snímek o masakru, nebo samotná aura masakru, která vnáší mrazivost především do poslední části filmu. Jinak je pěkné vidět, že polský velikán Andrzej Wajda i přes svůj krásný věk 81 let dokázal natočit chvílemi až moc osobní a komorní snímek, ale především vytvořil památku na incident, který nesmí být zapomenut. ()
Scénář: Andrzej Mularczyk, Andrzej Wajda .. Pro Poláky nesmírně silný námět, ale ucelenost příběhu kolem Katyňské tragedie se tříští do několika krátkých, ukecaných a nikterak zajímavých příhod. Do scénáře mohl dát Wajda něco více - aby se rozezvučela i emocionální stránka u diváků nezatížených touhle tragédií. To nejmrazivější, samotné hromadné exekuce, bezeslovně vyprávěné teskným obrazem, jsou mrazivé, ovšem než se k nim snímek dopracuje, nic světaborného neukáže, často nudí a drží si převážně svůj studený odstup. Slabší tři. ()
Za druhé světové války se stalo hodně špatných událostí, kterými se zúčastněné strany moc nechlubí a spousta z nich byla zfilmovaná. Ať už se jednalo o masakry židů nebo o různé bitvy. O katyňském masakru polských vojáků, které provedla sovětská strana se však tolik nemluví. A možná právě proto vznikl tento polský snímek. Jako doplnění historických znalostí funguje film na výbornou a vše do podrobna vysvětluje, což je ale hlavní kámen úrazu. Snímek je příliš rozvleklý, pomalý a postrádá něco co by diváka dokázalo více vtáhnout do děje a přinutilo ho souznit s postavami. I konec mě nechal naprosto chladným a to je u takového silného tématu obrovská chyba. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (15)
- Otec režiséra Andrzeja Wajdu bol jedným z popravených dôstojníkov a on bol nútený vyrastať v tzv. katyňskom klamstve. "Po roku 1945 sa katyňská lož stala základom sovietsko-poľského priateľstva," hovorí. "Sovieti chceli od nás, aby sme verili, že Nemci spáchali tento zločin. Tým klamstvom nás kŕmili v škole, všade ste mohli počuť toto klamstvo," spomína režisér v rozhovore pre BBC. (PeterJon)
- V Katyni zmizel i otec Krzystofa Pendereckého, který pro film napsal hudbu. (blackrain)
Reklama