Katyň

Hodně problematický film. Natočen je poměrně dobře a navíc ukazuje událost, na kterou se už dávno zapomnělo. Přesto však mi tento film připadá jako neskutečná snůška žvástů. Připadalo mi, že z nás tvůrci dělají v první polovině blbce, že nevíme jak to doopravdy bylo s Katyní, a proto onu slavnou scénu vytasí na závěr jako šokující konec. Bohužel zapomněli, že za těch předchozích 100 minut už dávno nemám myšlenky na to, jak to dopadne, ale na to, za jak dlouho to už skončí. Příběh žen důstojníků je taky originalita jako hrom. Prakticky od chvíle, kdy se dozvědí, že důstojníci jsou mrtví, tak hned všechny vědí, že to spáchali Rusové. Takže nějakou šokující vypjatou scénu s ukázáním pravdy zde nečekejte. Polská kinematografie má jeden hodně velký kaz a tím je jejich národní naivita. Prakticky ve všech historických filmech jsou Poláci ti utlačovaní, ti ukřivdění a ti, kteří mají vždycky pravdu. Tím nechci zpochymňovat onen masakr, ale spíš děj filmu, kdy třeba Rusové jim tam začnou pouštět lživý dokument, přičemž všichni začnou skandovat, že to je lež, což není reálné a to mě právě u Poláků sere. (28.06.2010)

Jako Steven Spielberg prohlásil, že Schindlerovým seznamem plnil dluh vůči "svému lidu", tak Andrzej Wajda Katyní vedle toho plnil i dluh svůj osobní. A jelikož je shodou okolností i vynikající režisér, vzniklo něco, co Vám nedá spát. Atmosféra totalitní moci, která sveřepě brání zjistění pravdy, je hmatatelná, a scény, kdy je v podstatě dokumentárně znázorněno, že i sovětští soudruzi uměli výborně vystavět stroj na smrt, jsou děsivé. Trochu problém je, jak film skáče mezi dvěma časovými rovinami - to jeho sílu tříští. I tak ale není nad čím váhat:skvělý historický film, dnes - jak jinak - jedněmi označovaný za nástroj propagandy, druhými využívaný k buzení hysterie, každopádně předurčený k využití ve vzdělávacím procesu. A nejen ke studiu informační války:P 80% (18.06.2020)

Z Wajdova dramatu je zřetelně cítit, že se režisér opravdu snažil a na výsledku mu záleželo. Jenže je to snaha tak nějak upachtěná, je to jako sledovat z nadhledu zamilovaný párek, který se chystá ke své první intimní schůzce, zoufale se snaží udělat dojem a z té křečovité snahy zbydou nakonec jen rozpaky. Přes veškerou režisérovu snahu je po převážnou většinu stopáže film studený jak psí čumák a mohl bych se v podstatě podepsat pod Mattyho komentář. Vzniklo sice obstojné historické drama, které může sloužit řekněme jako školní představení pro středoškolské studenty, ale od režiséra Wajdova formátu se zkrátka čeká víc. Jeho rané snímky z 50. let mě sice leckdy po obsahové stránce odpuzují, ale je v nich mnohem víc vášně, uměleckého rizika a filmově zajímavých momentů než v Katyni, kterou pojal jako společenský pomník obětem masakru. Závěrečná scéna exekucí sice zamrazí, ale skutečně dobrý film by se měl obejít i bez ní, aby diváka strhnul. Na Katyni mi vadí množství postav a rozptylujících obrazů tam, kde se měl tvůrce jít do hloubky. Zajímavý a svým způsobem typický je srovnávací moment mezi oběma okupanty polského území. Wajda se zcela záměrně snaží klást rovnítko mezi nacistické Německo a stalinistický Sovětský svaz. To vzájemné poplácávání po ramenou, úsměvy na tvářích a velmi podobné jednání důstojníků obou armád se v Katyni objevuje často. Celkový dojem: 65 %. (14.09.2009)

Nejhorší na tom je, jak člověk bere fakta úplně jinak, pokud o nich jen slyší a pokud je vidí. Většina filmu řeší události z Katyňského lesa po letech. Rodiny polských důstojníků oplakávají padlé muže, nebo stále doufají v návrat toho svého, jehož jméno se nanašlo na seznamu oběťí, zároveň musejí přihlížet tomu, jak si hrůzný čin jako horký brambor přehazují Sověti s Němcema, podle toho, kdo je zrovna u moci. Navíc ta epizodka s tim troubou, kterej před hromadou ruskejch vojáků trhá plakát, to je opravdu smysluplná smrt.Tohle mě moc nebavilo a dvakrát jsem usnul (jo, jsem ignorant, debil a blbeček). Když jsem se při třetím pokusu konečně prokousal až ke konci, dostal jsem krutou ránu v podobě toho, o čem se celou dobu mluvilo – hromadná poprava 12000 důstojníků polské lidové armády. Až tady mě to opravdu zasáhlo a já se zmohl jen na kroucení hlavou, jak se vůbec podobné věci mohli dít. (25.06.2009)

Jeden z největších válečných zločinů (masakr polských důstojníků rudoarmějci) je silným, a v tomto případě trochu promrhaným námětem. Nečekal jsem nic "úžasného" a okázalého ve stylu amerických studií, spíše komorní, citlivý snímek mapující dlouhé roky tabuizovaný zločin. Přesto jsem byl zklamán. Celý snímek mě mátly dvě splývající hlavní hrdinky, paní generálová a paní rotmistrová, které smutní za ztracenými choti a jsou bezmocné vůči "novému Polsku", které dle diktátu svých rudých bratrů označuje za viníky masakru Němce. V závěru filmu dostane paní rotmistrová deník po svém muži, popisující poslední dny zajatců. Tak se konečně i divák "dočká" retrospektivně několika záběrů ze samotného aktu. Celý film mi přijde špatně řešen a myslím si, že s tak silným námětem mohlo být mnohem lépe naloženo... 60% (06.09.2009)