Milionář z chatrče

Po druhém zhlédnutí se u mě ty hodně nejisté čtyři hvězdičky definitivně přehouply do výmluvnějších tří. Film se tváří inovativně a dravě - a je tak i všeobecně vnímán. Naplňuje ale všechny škatulky klasického vyprávění (nic proti němu, ale inovace to fakt není), přičemž zdánlivá rychlost je dána hlavně extrémně rychlým střihem a dynamickou hudbou. Nikoli pak způsobem vyprávění a rytmizací děje, jehož organizace je dost mechanická a od určité chvíle prostě jen opakovaně naplňující stejný model (otázka ve studiu/otázka policisty - zařazení odpovědi do Malikova životního příběhu). A marginální otázka: Opravdu se u tak maximalizované možnosti hlavní výhry soutěž vysílá v přímém přenosu a ne předtočená, jak je tomu všude jinde? ___ A detail k úvodnímu titulku: Pokud je správná/pravdivá možnost D, nutně musí být správná/pravdivá i možnost B. :) (12.02.2009)

tento kometář může obsahovat SPOILER!! nečíst před zhlédnutím filmu ;) vytrhněte dějovou linii týkající se soutěže milionář.. a za příběh o chlapci Jamalovi, jeho bratra, osudové lásky a o kruté cestě za spokojeným životem, ohodnotím Vám ten snímek 5hvězdami.. ale po tom co jsem viděla, to prostě nejde.. smíchat všechno to, co má hrát na city, zavraždění matky, žebrání, krádeže, týrání, mlácení, ztracení lásky, vražda, znovuobjevení lásky a opět ztracení lásky, zrada, podvody.. bylo toho moc na stopáž pouhých dvou hodin.. a i když jsem mu přála, aby vyhrál, protože věřím v motto: "Život tě naučí!" tak tahle shoda náhod byla přehnaná.. ano ještě to bych byla schopná odpustit, ale poslední otázkou o třech mušketýrech byl zatlučen hřebíček mé trpělivosti.. nejenže jsem tušila, že to takto dopadne, ale nevěřím, že by zrovna tato odpověď stála částku 20 miliony rupií.. Jamale Jamale, hochu co já mám s tebou dělat.. máš velký potenciál a jako dokument o trpké Indii máš moje 60% hodnocení..ale co ten zbytek?? bohužel nesdílím názor udělených Oskarů.. zasloužíš si je, ale!! Ale názor a hodnocení nějaké bláznivé Viktorky ti může být ukradený ;) P.S. závěrečné titulky byly úžasné.. hned píši kamarádům a jdeme na Kladenské nádraží nacvičovat ten tanec :) (01.08.2009)

(1001) To by musel být opravdu extra film, abych mu odpustila, že je to mišmaš stylů a témat. Takhle z hlavy si nedokážu vybavit žádný, který by se mi v tomhle "světaznaleckém" gumpovském stylu líbil. Tím míň pestrobarevný pes ze slumu, jehož obsah by se mi hodil maximálně do nějaké teen-komedie na muchlování potmě v kině. Kdybych prostě měla brát děj smrtelně vážně, tak si oči vypíchnu, protože pláč by nestačil. Navíc jsou mi veškeré postavy vcelku nesympatické, takže pěkná kamera a dynamická režie jejich potácení příliš nevytrhne. Nejvíc je mi líto, že sociální podtext etapy z dětství je utopen v následném pozlátku a celé její zařazení tím pádem působí jen nuceně soucitpudně, ostatně jako všechna příkoří, co se ušatému hrdinovi dějí. Docela dost prostoru je věnováno vykreslení vztahu dvou bratrů, ale ke konci je najednou hrc prc starší bratr ponechán na kusé koleji a rozjásaná lokomotiva valí vedle dál a její pasažéři v tom okamžiku zapomínají, že nějaký Samal kdy existoval, a hledí jenom na sebe. Čím se trošku utěšuji, že snad Danny tuhle šaškárnu chladnokrevně vzal, vykalkulovaně zamířil na oscarovou bránu a ironicky se šklebící vsítil. Jako kdyby Franz Kafka napsal telenovelu. (14.07.2009)

Nefalšovaný celuloidový kolotoč života. Zločin, osud, napětí i osobní drama. A hlavně opatrná love story, která je právě tím rozhodujícím ukazatelem, který Milionáře odděluje od jiných životopisných příběhů. Za doprovodu soundtracku přesně na rozhraní dynamického Boyleho stylu a fascinujícího orchestru se zřetelně ukazuje, že divácká obec potřebuje "lidské příběhy". Ještěže tak. (31.12.2008)

Bollywoodský feeling bez písniček, britská škola bez tamních trademarků a americký patos bez hollywoodských hvězd. Pejsek Boyle na svůj dort nepotřeboval kočičku a narval do něj ty nejlepší ingredience. Chutná to skvěle, ale někde v půlce desáté lžíce si člověk začne uvědomovat, že je to možná až příliš ambiciózní a příliš kašírované a že to pravděpodobně bude muset dojíst až na druhý pokus. Ve Slumdogovi se toho děje TOLIK, což je ještě podtrženo rozsekáním do jednotlivých vzpomínek, že se nikdy nepřestanete soustředit na scénář jako takový. Pořád vám někde vzadu v hlavě bude někdo našeptávat, že "je to všechno dáno". Na režisérovu otázku z úvodu lze tedy odpovědět velmi rychle. Divák nevyhraje dvacet milionů rupií, příjemný pocit mu nicméně zůstane. Boyle sice ždíme publikum úplně jinak než Fincher v Buttonovi, ale úplně stejnou intenzitou. Oba však natočili pohádku pro dospělé, která si často nebere servítky, ale v globálu hraje spíš na slzné kanálky než haldu neuronů. Buď jak buď, Boyle přesto Fincherovi ujíždí, protože jeho film je díky hercům-nehercům bezprostřednější, díky exteriérům živější a díky omezenému rozpočtu vynalézavější. Srovnávám čistě proto, že jestli to Milionář na Oscarech projede ve prospěch renderovaného Brada Pitta, budeme moct Akademii přejmenovat na sbor profesionálních plaček. :) (26.01.2009)