Milionář z chatrče

Nerada si kladu otázky, na které znám odpověď předem. Nerada zodpovídám otázky, které mi někdo šeptem napovídá. A nerada vybírám z možností, když vím, že ta správná mezi nimi není. Kýčovitý rám indické kastovní balady mi navzdory lásce k Dannymu, barvičkám a pohádkám nesedl, homo sentimentalis nicméně opět vítězí a diváctvo se dojímá nad obrazem sebe samých /MK/. Btw. kdo tvrdil, že kolonialismus je mrtvý koncept? :) (29.04.2009)

"I já věděl, že to byl Amitabh Bachchan." Já se tedy nechci moc chlubit, ale neznám žádnou otázku, na kterou zní odpověď: Amitabh Bachchan. Takže 1.000 rupií nevyhrávám a pod vousy si mudruju něco o podvodu. Přitom evidentně stačilo znát pár odpovědí a čekat na přesně mířené otázky. Já bych je nedostal, takže to je asi důvod, proč se ten film točil o Jamalovi. Nechci vypadat nějak závistivě, ale mám pocit, že celé to bylo vykalkulováno příliš precizně na to, aby mě to bombajské bláto obalené v cukrové vatě nějak zvlášť zaujalo. Pro mě to zkrátka bylo dobré, ale rozhodně kvůli tomu nebudu vyzývat všechny trpící osmahlé hochy k tomu, aby se vydali do Evropy zajišťovat lékařskou službu, porodnost a pásovou výrobu Mercedesů. (07.02.2017)

Snad až příliš líbivá a příliš naivní pohádka o tom, jak ušatému Honzovi z Indie spadla do náručí princezna a s ní i půl království. Co pro to musel udělat? V podstatě nic. Jen žít. Jenže jednoho dne byl jeho příběh naservírován západnímu publiku, to ustrnulo nad výkaly z kadiboud, nad násilím z ulic i nad drsným osudem capartů z indických slumů a Honzovi mohl zazvonit zvonec, aby byl ten šťastný konec. Boyle naštěstí ukazuje nevěrohodnou historku (takové krásky opravdu nemívají tak silnou paměť) skrze omamnou formu, jejíž ENERGIE se bude jen těžko napodobovat. V tomhle směru schvaluju oscary za režii, hudbu, kameru, střih i zvuk. Soška za kolovrátkový scénář, kde se tak dlouho střídají otázky se vzpomínkami, až přijde z prstu vycucaný "hepáč", je ale hrozivým omylem. Stejně jako cena nejhodnotnější. I když jejímu udělení rozumím - na tyhle vlezle líbivé filmy, které elektrizují pozitivní energií, publikum slyší až příliš často. 70% (02.03.2009)

Nový počin Boylewoodu je zajímavou kombinací surového náhledu na šokující život dětí v chudinské společnosti zemí třetího světa ala Město bohů a milé naivity až lehkosti peříčka Forresta Gumpa. Vše navíc v originálním popkulturním obalu jedné známé soutěže, jejíž potenciál napětí je vyždímán do maxima. Slumdog Millionaire evidentně není žádnou náročnou studií /čehokoliv/, jedná se však o komplexní, svižný a sebevědomý film s kvalitním Boyleovým otiskem, u kterého se prostě NEDÁ nudit. Samotné vyprávění formou pravidelného přepínání časů mezi dětstvím (flashbacky), účastí v soutěži (nedávná minulost) a výslechem na policii (přítomnost) je poutavé a dostatečně sofistikované, ovšem vzhledem k určité "pohádkovosti" se bojím, aby po opakovaných zhlédnutích a hloubějším prozkoumání Milionář z chatrče náhodou neztratil něco ze svého počátečního kouzla (PS: což se nyní, po roce, potvrdilo). 8/10 (30.12.2008)

Nefalšovaný celuloidový kolotoč života. Zločin, osud, napětí i osobní drama. A hlavně opatrná love story, která je právě tím rozhodujícím ukazatelem, který Milionáře odděluje od jiných životopisných příběhů. Za doprovodu soundtracku přesně na rozhraní dynamického Boyleho stylu a fascinujícího orchestru se zřetelně ukazuje, že divácká obec potřebuje "lidské příběhy". Ještěže tak. (31.12.2008)