Gamer

Že by se tvůrcům CRANKů podařilo natočit něco normálnějšího? - Ani náhodou, GAMER je snad ještě větší šílenost a výplach. Epilepticky podaná vize budoucnosti, kdy prošel herní průmysl zásadní změnou. Herními charaktery jsou teď skuteční odsouzenci na smrt, feťáci a další lůza, díky technologii, která umožňuje dálkově ovládat buňky v mozku. To vše dílem maniaka. Výsledek je pro hráče a diváky dobrá zábava, pro ovládané (včetně diváka) pěknej hnus. Bylo to celkem psycho, a sledovat to v kině s většinou netušících lidí, o to lepší. Jsem rád, že jsem nedal na dost negativní ohlasy (který mimochodem chápu) a zašel na to co nejdřív. Takový zážitek se hnedtak nezopakuje. Oproti CRANKu tady chybí taková ta aura lehkosti a nevázaný zábavy, není to tak kompaktní (tempo bohužel nevydrží až do konce), ale míra šoku, možnýho znechucení, otrávení a označení za úplnou sračku je ještě vyšší. Abych nezapomněl, do filmu jsou parádně zasazený dva klasický songy - Mansonova verze "Sweet Dreams" a "The Bad Touch" od Bloodhound Gangu. No... víc se rozepisovat nebudu. Líbilo se mi to. Neveldine & Taylor - teď pro mě ještě umocněnější králové akčního extrému. I když tohle je možná zároveň i hřebík do jejich rakve. (24.09.2009)

Paralelne prepojený svet hier a reálneho života. Chceli by ste zaplatiť a manipulovať, alebo byť zaplatený a tým pádom manipulovaný? Jedna ★ za nápad a obsadenie hlavného hrdinu, ktorému to asi j....o v gebuli, že zobral úlohu v tejto sračke. Film som sledoval do 25 minúty. Viac sa nedalo. Nemám totiž čas na pozeranie k....ín. (02.09.2013)

Překvapení. Neveldine s Taylorem sice točí pořád stejně, ale konečně zasadili svůj rozběsněný audiovizuální styl do světa, kam patří. Že jsem si původně myslel, že do prdele, beru nazpět, jelikož tahle ujetá estetika si s herním dějem tyká velmi obstojně a z mého pohledu promíjí více, než čeho jsem napočítal v obou dílech Cranku. Pravda, ‚Society game‘ dává průchod jejich fetišistickým úchylkám (nelze se nepozastavit nad tím, jak by v jejich pojetí vypadalo nějaké porno), ale ‚Slayers‘ táhnou do kladných bodů. K čemuž přispívá i Butlerovo neoddiskutovatelné charisma a Hallova ujetá slizkost. Zamyšlení závěrem. Tvůrci na jednu stranu točí v nadsazeném stylu, který si žádá divácký mozek v režimu ‚stand by‘, ale zároveň jim tam vyskakuje kritika systému i společenských postojů k hrám, trestu smrti, atp. Takže až pánové přestanou příště moralizovat, možná to budou mít i za 4*. 3 a ½. (22.11.2009)

Zajímavá premisa přepsaná do rozbředlého scénáře. Neveldine s Taylorem "to" mají v ruce a dokud se jen dávkuje akční smršť (značně odlišná od toho crankoovského), dá se bez problémů vypnout mozek a vlétnout do "entertainment" módu. Potíže přichází až ve chvíli, kdy si praštěné duo usmyslí, že by měl jejich film také něco říct, přičemž ono "něco" se smrskává do těch nejprvoplánovějších a nejhloupějších řečiček na téma "gaming v nadměrném množství škodí vám i vašemu okolí". V tomhle duchu se bohužel nese valná většina filmu, přičemž tempo silně zadrhává, a pokud Butler neběhá po bojišti či mimo něj a nekropí tupé stádo dávkami ze samopalu, je to docela nuda. Což je o to horší, že se děj a vývoj postav (s výjimkou playera Simona) při cestě na plátno někam zatoulal a na plac nedorazil. I přesto je však Gamer snesitelnější než druhý Crank (neusnul jsem) a nemám důvod ho vyhazovat do luftu jako nepoživatelný splašek. 5/10 (21.09.2009)

Námet kombinujúci The Running Man a Surrogates s epileptickou kamerou a la Crank (kto by to bol povedal), dopláca v prvom rade na nerôznorodosť levelov bez nejakého cieľa a v podstate na celkovú neprepracovanosť scenára, ktorý ponúka „už videné“ v uletenom duchu typickom pre duo Neveldine/Taylor. Vizuál schopný, ale Schwerzeneggera neprekonáva ani náhodou (i keď už len to porovnanie je chvályhodné). (08.11.2009)