Gamer

Nekorektní, brutální, zvrhlá a zatraceně cynická jízda, kde slušní lidé potí krev, úchylové jsou oslizlí a tlustí a hlavní záporák si se svými loutkami vždycky rád zatancuje! Neveldine & Tylor strávili dětství na videohrách a neuplyne film, aby nám to nedali okázale najevo. Gamer, ač se jedná o poměrně technologické sci-fi, je formálně výrazně utlumenější, než druhý Crank, pod povrchem se ale skrývá rafinovaná, vyzrálá a sofistikovaná satira, které tne do živého až zatraceně spolehlivě. Jediná zásadní výtka tak směřuje k nedotaženostem a nelogičnostem světa, který si tohle zvrhlé duo vymyslelo. Přesto 8/10 a v neposlední řadě i za nepatřičně výborné herce Thumbs jednoznačně směrem Up! (21.11.2009)

Gamer je výtečnou exploatací současné mediálně-virtuální reality, ze které si bere dva zásadní fenomény (online hry a reality show), propojuje je v jeden fungující celek a vytváří dokonale zvrácenou kapitalistickou vizi, z níž jeden megaloman profituje na všech frontách (bezplatné využití trestanců pro samotnou hru, poplatky hráčů plus příjmy od diváků). V duchu skvěle zvoleného soundtracku ("Some of them want to abuse you, some of them want to be abused.") se tak Společnost dělí na ty, kteří prostituují svá těla a emoce (!) a ty, kteří žijí skrz druhé. Řekl bych, že zatím nikdo nedokázal s takovou přesností vystihnout 4chanovsky temné podhoubí internetu, ve kterém se v pravidelných intervalech střídají Sex, Vulgarismy a Násilí, jako pánové Neveldine & Taylor. To samé platí i pro pocit zahlcenosti množstvím podnětů a informací, ve kterém dostává prostor pouze přítomný okamžik a naše minulost je redukována na uploadovaná data v podobě digitálních fotografií nebo youtube videí; stejně jako Kable, k jehož vzpomínkám se musí hackeři dopracovat přes obrazovku počítače. Celá činnost hackerského uskupení ve filmu nakonec naznačuje, že zhoubný systém lze rozložit pouze zevnitř a pomocí jeho vlastních prostředků. Podobně jako se nelze postavit do přímé opozice vůči nejtypičtější vyfabulované mediální realitě současnosti - bulváru (protože vlivná lež vždy zvítězí nad nevyslyšenou pravdou), ale je nutné ji inflitrovat a až poté změnit/zničit. (26.11.2009)

Nenechte se zmást zdejšími hysterickými komentáři.. Gamer není až tak špatný film, jenom prostě nedostojí obrovskému očekávání, bo Cranky a trailer nastavil laťku příliš vysoko. Akce je ve filmu opravdu celkem dost... jediný háček je v tom, že je natočena více než nepřehledně, takže se vám z toho bude maximálně tak točit hlava, ale ti všímavější budou křičet "Ty vole, tam vystříkla krev!", ale to je tak jediné, čeho si všimnou.... ale je tu jedna celkem přehledně natočená ustřelená kebule... wow. No, jak tady někteří bečí, že se to více než Slayers věnuje Society, tak tyhle komentáře neberte na vědomí, bo je psali blbci, kteří koukali v kině borkám do výstřihu místo na plátno. Mimochodem, tahle hra by byla splněnym snem každého úchyla a puberťáka... naprostá zvrácenost (až porno life). Ke scénáři snad ani nebudu nic povídat... ono, kdo na tenhle film jde kvůli ději, že jo. Sečteno a podtrženo... neurazí ani nenadchne, ale nudit by se u toho fanoušek žánru určitě neměl. Jo a mimochodem.. herec, jenž hrál Simona, hrál taky hlavní roli v čupr rodiňáku Hoot ... doporučuju zkouknout... chlapec ušel hodně dlouhou cestu a tentokrát je jeho postava dokonce dost sympatická.. BIGGUP! (26.09.2009)

Straaašně moc divnej film. Více než zajímavé obsazení (samozřejmě co se týče béčkových vod, ale ty ksichty jsou zkrátka profláklé) a jeden Michael C. Hall k tomu (měl by víc hrát ve filmech!). Na druhou stranu neskutečný digi bordel na obrazovce, který nedává pravelký smysl, ba co hůř, nestrhne k nadšení a jistému lakonickému adrenalinovému potěšení. Crank mám rád a vlastně i oceňuji snahu o něco nekonvenčního, ale zkrátka mě to nebavilo sledovat ani jako guilty pleasure...4/10 (19.04.2016)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)