Gamer

Tak předně, Gamer mě zaujal svým trailerem ještě předtím, než šel do kin, ale zdejší nízké hodnocení mě natolik odradilo, že jsem se na něj odvážil podívat až teď (podle toho také vypadalo moje nízké očekávání). Chyba lávky! Netvrdím, že je Gamer dokonalý snímek, chyb má spoustu, a kdyby se mně v něm chtělo babrat, najdu jich pravděpodobně ještě víc (nejvíc mě asi, v negativním slova smyslu, dostala scéna s napouštěním nádrže). Ale v tomto případě se mi podařilo u akčního filmu čistě jenom BAVIT a nemuset přemýšlet nad tím, jak je tupý. Na rozdíl od zdejších převážně znechucených komentářů jsem neměl nejmenší problém s kamerou a střihem, poštěstilo se mi stíhat všechno (tak to ale mám obecně, asi jsou ostatní pomalejší…). Samotná akce se mi líbila. Jinak co se týče hlavního hrdiny, bezmezně jsem mu fandil, ale samozřejmě mi neušlo těch několik „nenápadných“ podobností s Gladiátorem (někdo to možná označí za čistou vykrádačku, mně to až tak nevadilo). Co se týče záporáka, pokaždé když byl na scéně, zalila mě spokojenost. Přestože ho tu někteří kritizují, Michael C. Hall si se svým krásně slizkým zlosynem opravdu vyhrál a byl kladnému hrdinovi více než důstojným soupeřem (a taky měl smysl pro styl, např. „hudební a taneční“ scéna byla fakt super). Co se týče myšlenky filmu (ano, nepřepsal jsem se, dokonce i něco takového Gamer obsahuje), nepřišla mi špatná, ostatně lidstvo stále hledá více a více podnětnější způsoby zábavy; sex a násilí, v tomto případě prezentované 2 „virtuálními“ světy, mi nepřišly až tak moc uhozené. A potěší i hudba, ať už Manson, Bloodhound Gang či notně (ale vtipně) upravený Sinatra. Možná dost nadhodnocuju, ale s čistým svědomím (a silně subjektivně) hodnotím 4* a asi se na něco od této režisérské dvojice v budoucnu ještě podívám. (17.05.2013)

Ano, takhle si představuji akční nářezovou jízdu, která se nebojí ukázat krev střkající do všech světových stran, celých 90 minut nepoleví a nenudí. Obzvlášť ve srovnání se zívačkou Zastav a nepřežiješ je Gamer téměř mistrovské dílo. Tři a půl hvězdy - jedna patří Butlerovi, druhá Michaelu C. Hallovi, třetí perfektně (ačkoliv střihačem byl zřejmě ďábel sám) zrežírovaným bitvám pojatým v přesném videoherním stylu... Půl hvězdičky za to, že se tvůrci pokusili do filmu vtěsnat i jakési kritizování společnosti. P.S. Závěrečné "taneční číslo" se fakt musí vidět. (24.04.2010)

DVD/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +Gerard Butler, akce, tempo, námět -těkavá kamera, občas hodně nepřehledné, i když popravdě jsem se obával, že to bude nekoukatelné, hodně nechutný svět ve kterém se děj odehrává/// Kromě toho že Gamer hodně často měnil název i termín uvedení do kin, jsem na něm neshledával nic špatného a hodně se (hlavně díky námětu) na něj těšil. Jenže pak se do světa začali pouštět první trailery a já se zděsil, že to bude skutečně nepřehledné. Neveldine a Taylor jsou už známí svojí divokou akcí a styl který si pro svoje filmy zvolili (nic proti, je to aspoň něco jiného), jenže co je moc toho je příliš, však to znáte. Výsledek tedy je ten, že jsem si na film počkal až s uvedením na DVD a docela jsem překvapen. Ono to je sice zběsilé, ale je to docela i přehledné. Navíc příběh (ač už tu v obdobných podobách byl) je výborný. Připomíná mi to Death Rally a další podobné filmy, ve kterých je nějaký hodně dobrý "voják" křivě obviněn aby byl následně poslán do tohoto pekla a měl za co bojovat: za rodinu, za pomstu a další za....S Gamerem jsem tedy hodně spokojený, nehledě na to, že rozvíjí teorii jak by mohli v budoucnu vypadat počítačové hry. Doufám, že se k tomuhle ale nikdy nedopracujem. Film je přeci jen film a hra je hra./// Celkem 78%/// (02.05.2010)

Gamer je sofistikovanou reakčnou hračkou, ktorá v sebe miesi koncentrovanú akčnú suspenziu s diagnózou modernej spoločnosti, neobmedzene ovládanej novými médiami. Neveldine a Taylor tak pod naleštenou kapotou ukrývajú podvratné nastavenie zrkadla postmodernej ére, v ktorej sa človek, otupený neustálymi horormi, s ktorými je každodenne konfrontovaný v televízii a na internete, nepozastavuje nad krutosťou reality a vníma ju ako banálnu. Navyše dokonale prejíma princípy videohernej estetiky a pomocou špeciálnych ručných kamier Red One prenáša diváka do sveta, ktorého audiovizuálna chaotickosť a anarchia reflektujú vnútornú prehnitosť a skazenosť systému bez morálnych a etických zásad. 90% Viac viz. JFL a Traffic. (14.01.2015)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)