Che Guevara

Spíš dokument než regulérní film, ale o to poutavější. Del Toro hraje minimalisticky a tak nějak lidově, většinu času jako by na sebe nechtěl strhávat pozornost (stejně jako ze začátku sám Che), vpodstatě svou postavu formuje událostmi, které se právě dějí, což považuji za jeden z největších kladů filmu. Soderbergh navíc výborně natočil většinu bitev a z přestřelek sálá živočišnost a právě ona lehká dokumentárnost, která výborně koresponduje s hlavním vyprávěním. To vše je protkáno i několika odlehčujícími příhodami jako třeba scéna s Camilem a břichomluvcem, či diskuzemi s Fidelem Castrem a jeho bratrem Raulem o formování "svobodné" Kuby. Kurva! Netrefil jsem! (15.02.2009)

Myšičko, máš recht, Benicio umí hrát, až z toho všechno bolí (taktně pomlčím o tom, že mě po těch podezřele dlouhých 126 minutách nejvíc bolelo to, na čem sedím). Soderberg pochopil, že méně je někdy více a spoutal látku, která hrozila překypět a připálit se, do dokumentární formy, která sedla daleko víc než nějaký pseudohistorický opus soudruha Che a která i těm, kteří mají na kubánskou revoluci a další podniky vzešlé z životních postojů Fidela a jeho ne/věrných svůj názor, umožňuje mnohé pochopit (na rovinu, patřit k jeho stoupencům, uvedl by mě Guevarův projev v OSN do totální nirvány bez toho, abych předtím musela absolvovat stovky životů ve všech podobách, takhle jsem půl uznale a půl zděšeně střídavě přikyvovala té inteligenci a umu a střídavě vrtěla hlavou nad tím, jak mimo se inteligence a um někdy zaměří). Jinak asi jediný životopisný film, v němž hrdinovo neustálé chrchlání není příznakem tubery, ale astmatu. A zda jsem pochopila, proč Che a spol. budovali pro své děti socialismus? Samozřejmě. Protože si ti parchanti nevděční nic jiného nezasloužili. (31.08.2009)

Jako dokument paráda, ale jako film na zahnání nudy to fakt nezabírá. Je to hodně realistický, má to pěknou a místy hodně dokumentární kameru, zajímavou hudbu a režijně to už nemohlo být lepší. Jenže v momentě co se krásně nabízí akce je všechno přerušený skokem na OSN meeting, nebo do studia kde probíhá debata mezi Ernestem Guevarou a dalšíma lidma o situaci která nastala. Jindy se během válečný řežby utne zvuk a začne mluvit hlas, jenž nás seznamuje se situací, která se odehrává/odehrála. Tyhle skoky na mě moc dobrej vliv neměly, i když to tak nabralo na zajímavosti. Samotnej děj je hodně pomalej a vlastně vám toho moc neřekne. Pokud tedy chcete vidět něco z historie, co se odehrává na zajímavejch místech, nebo snad přímo něco z tehdejších situací a nehledáte zrovna něco, co by vás mělo zabavit, ale seznámit vás to s něčím o čem toho moc nevíte, tak je tohle to pravý. (29.07.2009)

Místy příliš dokumentaristické a celkově nevyrovnané. Navíc nemohu odolat a nesrovnat s Frantíkem Richetem a jeho rovněž dvoudílným dílem - Mesrine: Part 1 - Death Instinct + Mesrine: Part 2 - Public Enemy #1. Přestože je tohle Soderbergh, otevřeně se přiznávám, že se jedná o nebe a dudy, kde je Che Guevara zatím to horší. Abych jen nehanil, Benicio Del Toro samozřejmě zaslouží velkou pochvalu za svůj zdařilý herecký výkon. Che rozhodně není masovým hollywoodským trhákem, což by někdo po sérii Dannyho parťáků mohl i čekat. Che je jistým odklonem od mainstreamu a počet hodnotících zde i na IMDB včetně zaplněnosti kinosálů při projekci filmu je toho důkazem. Tento snímek je a bude viděn jen určitou vyprofilovanou skupinou diváku se zájmem o tuto postavu/historii a zbytek bude povětšinu zklamán, protože se nedočká argentinské verze Ramba. Druhá část by si mohla své místo znatelně upevnit nebo sáhnout ještě k vyššímu hodnocení, ale dle jistých indicií se obávám, že se tak nestane a diváci revolucionáře s klidným svědomím přeskočí nebo si raději pustí konzistentnější The Motorcycle Diaries o mladém lékaři cestujícím po Latinské Americe na staré motorce Norton 500 a nutno dodat, že je pronásledován krásnou hudbou. (6/10) (16.01.2009)

Revoluční ideje z rudého fast foodu, charakterizační postupy ze socialistického realismu, provedení jen lehce nadprůměrné. Hodně neduživý film, kterému místo myšlenek a napětí koukají z kapes Molotovy přežvýkaných leninských tezí pro současné salónní komunisty. Del Toro = jediný světlý bod téhle nekritické agitky. Jak má ale člověku připadat inspirativní kartonový panák s tváří z fotografie Guerrillero Heroico? Soderbergh a Buchman zabili tezemi i to relevantní, co mohlo z Cheho myšlenek svádět k zamyšlení. (30.01.2009)