Teorie velkého třesku

Tenhle seriál jsem si zamiloval už po prvních dvou dílech a další jsou lepší, lepší a lepší. Zkrátka velký třesk jak se patří. "Dobrý den, tady je doktor Sheldon Cooper, chci váš požádat o zrušení členství v planetáriu. Nevejdete se mi do peněženky. Také mě to mrzí, ale bylo to mezi vámi a muzeem přírodních věd, a vy nemáte dinosaury." (26.12.2009)

Strašná pecka, která mě s každým dílem dostává čím dál víc na kolena. Sheldonova proměna v nehoráznou svini sice silně šustí papírem a Penny by mohla být na scéně téměř permanentně, ale jinak nemám námitek. Jen mě děsí skutečnost, že prakticky všem geekovským termínům rozumím, zatímco u soutěže made by Penny bych pohořel úplně stejně jako L a S. Teda... Britney bych ještě uhádl. ;) (27.07.2008)

Zatím úspěšně bojuji s první sérií a musím (bohužel) říci, že nejgeniálněji na mě působí Sheldon (hlavně díky IQ187). Většina humoru pak plyne hlavně z jeho "jinakosti", která je často konfrontována s (dá-li se to tak říci) prostotou sousedky odnaproti jménem Penny. Ovšem Sheldonovi kolegové zase tak výrazně nezaostávají a občas se povede i nějaká kultovní hláška typu - Leonard: "Naše děti budou chytré a krásné." Sheldon: "A hlavně imaginární." - anebo - Leonard: "Sheldone, to mám za každou druhou větou vytáhnout ceduli s nápisem Sarkasmus?" Sheldon: "Ty takovou ceduli máš?"... ;-) Nicméně podle komentů jiných fandů se zdá, že to lepší z BBT na mě teprve ještě čeká. :-) Edit (23.11.): Potvrzuji slova o stoupající formě - najíždím na třetí sérii a i když se sem tam objeví v seriálu nějaké provařené klišé, fóry mají narůstající četnost i úroveň! Edit podruhé: Po dokončení třetí série a páru dílech ze čtvrté musím konstatovat, že mne seriál baví čím dále méně... Pokračování odložím na později, třeba mě zase časem chytne... (22.10.2012)

To, že seriál vypráví o chytrých lidech, mu nezaručí, že bude i on sám o sobě chytrý. Problém Velkého třesku spočívá hlavně v tom, že jeho struktura z něj vyčnívá na sto honů daleko. Stále ty stejné zápletky, stále ty stejné situace. Skoro by se dalo říci, že Teorie velkého třesku je až lehce zaměnitelný sitcom. Vtip navíc často přichází na úkor rozvíjení skutečných postav, a tak je většina hrdinů pouhými figurkami, ke kterým si jen těžko vybuduji nějaký ten vztah. Ale i přesto mě tahle neřízená střela vědy a výzkumu baví, což je hlavně zásluhou Raje. I přes všechny výtky jsem s vyloženou radostí zhlédl obě řady seriálu, což taky o něčem svědčí. PS: A třetí série udělala ze svých postav definitivně lidi, a tak to má být. (22.05.2009)

Jediné zajímavé na téhle genocidě humoru je, že mnozí lidi, který jinak píšou dost kriticky o toxické maskulinitě, milují sitcom, který je jedním z jejich největších propagátorů v kontextu nerdské subkultury a naprosto amorální chování konstantně zobrazuje jako roztomilé, možná trochu nešťastné, ale "krásně klukovské" a postavám dává nějakých 12 let, aby z něj "trochu" povyrostly". Spolu s Ready Player One krásná ukázka toho, že v nerdské subkultuře se může prakticky cokoliv a jindy ostražití strážci ochotně koukají na opačnou stranu, když tvůrci jejich popkulturu staví do středu dění. Třeba kdyby to bylo aspoň trochu vtipné a ne holokaust komedie, taky bych tomu propadnul. Až se na tuhle obludnost podívají lidi za dalších deset let, budou nás soudit. Aspoň že už to skončilo. (08.05.2021)