Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi a ztrestat naduté pány či dráby. V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní – Perchta z Borštejna – v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v trezoru. V satirické – tak trochu duchařské – komedii se setkáte s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Irenou Kačírkovou a Rudolfem Hrušínským. (Česká televize)
(více)Recenze (310)
Nádherná věc, u které jsem (obdivně) nechápal, jak se tam podařilo dostat tolik narážek na dobové poměry a jak odvážně daleko tvůrci zašli v jejich zesměšnění - takový film musel zákonitě skončit v trezoru. Navíc je to neuvěřitelně vtipné, takže to zabaví i současného diváka, byť jsem u toho hodně přemýšlel, nakolik se nejmladší generace bude chytat ohledně toho, do čeho se ten film vlastně trefuje. ()
Na tú dobu si tu režisér dovolil pomerne dosť. Nádherná otvorená i skrytá satira vtedajšieho politického systému a ľudskej povahy. Miestami humorné, miestami vážne, tak správne vyvážené. A fantasy prvok tiež príjemne prekvapil, najmä to vcucnutie do obrazu bolo zábavné a pekne zrealizované. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" ()
Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! ()
Neviem prečo som sa tomuto filmu tak dlho vyhýbal. Mal som totiž zafixované, že sa jedná o niečo v štýle Noc na Karlštejne. Cítim sa teraz ako kultúrne hovado. Ono totiž z hľadiska marxizmu-leninizmu sa nejedná o klasicky strihnutú ľudovú českú komédiu, ale o mix alegórie a civilnej komédie českej novej vlny. Je neviem či smutné, alebo vtipné, že aj dnes je tento film nesmierne aktuálny. Ak by sa točil remake, mohlo by sa jednať o niečo okolo eurofondov, z obrazu by mohla vystupovať napríklad Merkelová... ()
Galerie (16)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (7)
- V závěru filmu, kdy činitelé z ministerstva (Čestmír Řanda st. a Josef Bek) odkládají obraz s Bílou paní v pražské depozitáři mezi portréty bývalých nepohodlných státníků, třeba Franze Josefa nebo prezidenta Háchy, je ve filmovém obrazu opticky rozostřeno několik obrazů a bysta s Josifem Stalinem. (Ganglion)
- Film byl natočen podle povídky "Jak Pupenec k štěstí přišel", která je součástí povídkového cyklu Karla Michala "Bubáci pro všední den". (Terva)
- Kostel, kam se jde stará Blažková (Darja Hajská) pochlubit farářovi, že jí Bílá paní přičarovala vodovod, a kde ji farář přesvědčí, že to nebyla Bílá paní, ale že vodovod má díky Městskému národnímu výboru, je kostel sv. Jakuba v Kasejovicích. Dále se filmovalo také v Blatné. Psychiatrická léčebna se nachází v Praze Bohnicích. (Cucina_Rc)
Reklama