Bílá paní

Bila Pani - perchta = bludne zenske zjavenie, ktore prislo do Ceskoslovenska z Blizkeho Vychodu, mozno aj z Mezopotamie. Ukazkova Satyra od Zdenka Podskalskeho /Svetaci, Kam Cert nemuze/ s 2 najlepsimi hercami ceskoslovenskej kinematografie : a to konkretne R. Hrusinskym /Spalovac mrtvol, Vesnicko ma Strediskova, Dym Bramborove nate/ a Vladimirom Mensikom /Bourlive Vino, Happy End, Svetaci/. Kvoli tymto 2. som film pozeral : 70 % (15.12.2015)

"Bilé paní" režiséra Zdeňka Podskalského si vážím stejnou měrou, jako Menzelových "Skřivánků na niti". Oba snímky jsem zhlédl s týdenní prodlevou, velmi se mi líbily, oslovily mne, hodně jsem se u nich nasmál a občas mně naopak nepříjemně zatrnulo ve chvílích, kdy jsem si uvědomil, že takhle nějak to doopravdy v naší zemi kdysi vypadalo... Oba snímky mají společnou ještě jednou věc, které si vážím snad úplně nejvíce - kritika režimu zde nikdy nepůsobí samoúčelně, slouží příběhu a nikoliv naopak. (15.01.2009)

Tady vstupujeme do nový fáze dějin a vy se budete babrat se strašidlama... Takže já bych to vykořenila. Čili nápad není vyloženě špatný, některé gagy jsou humorné, ale jinak je to stejně problematické jako Jessie zasazená do československé současnosti příštího roku. V kinematografii, kde neexistuje vážný film s tématikou Bílé paní, je chybou navazovat na opačný konec takových fláků jako Ztratila se bílá paní (1937). (22.03.2011)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)

Znásilnění společnosti totalitní komunistickou mocí je snad nejlépe vidět právě na téhle politicko-sociální alegorické satiře... Všechno to relativizování a překrucování skutečnosti, pravdy, slov, jejich významu... Osobně jsem překvapen, že Zdeněk Podskalský mohl tenhle film natočit již v roce 1965. Postupné uvolňování a tání v éře 60. let bylo zjevné, ale takhle otevřený film bych skutečně čekal až za nějaké dva tři roky. Scénárista Karel Michal se zaměřil na frázovité vyprázdnění obsahu sdělení komunistického newspeaku a všechna ta klišé o budování a pravdě zanesl do kontextu reálného života jednoho typizovaného maloměsta...nestává se často, že vznikne filmové díle, kde doslova co obraz, co replika, to trefné pojmenování skutečnosti. V Bílé paní se tahle premisa naplnila...když si s tím spojíte obsazení téměř celé herecké dobové špičky (casting jak v Majoru Zemanovi:-) ), vyjde vám jeden z úhelných filmů naší filmové historie... a jak typické pro ni - (tragi)komedie... Podobné filmy: Farářův konec (16.11.2006)