When the Woman Butts In
Režie:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Jiří ŠafářHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Miroslav Horníček, Jana Hlaváčová, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jarmila Smejkalová, František Miška, Bohumil Bezouška, Nina Popelíková (více)Obsahy(1)
Hrdinou dodnes svěží filmové komedie Zdeňka Podskalského z roku 1959 je svobodný muž v nejlepších letech, úspěšný lékař a vědec, kolegy trochu zlomyslně přezdívaný doktor Faust. Zahleděný do své práce si nevšímá zájmu žen o svou osobu, nevidí úpornou snahu černovlasé ctitelky získat jeho přízeň. Psychické vyčerpání, shoda náhod a narážky na faustovskou minulost jeho pracovny jej dostanou až na pokraj zhroucení. Všude kolem sebe vidí ne mladou a žádostivou dívku, ale prohnanou Mefistofelu s jediným cílem – získat právo na jeho duši. S Mefistofelou se vydá na tajný výlet… (Česká televize)
(více)Recenze (125)
Zajímavá československá komedie, která vlivem svého stáří už není moc známá a je to rozhodně škoda. Vynikající Miroslav Horníček v hlavní roli a debutující Jana Hlaváčová jsou prvním důvodem, proč se tento film vyplatí vidět. I když Jana Hlaváčová je zde na můj vkus ještě strašně mladá a jakožto žena se mi líbí až ve svých pozdějších filmech. Vedle nich si menší role zahráli neméně dobří Jiří Sovák s Vlastimilem Brodským. Ale to hlavní je přeci jen faustovské téma, které tak často nevidíme. Obzvláště v komedii! Humor do faustovského tématu zde krásně zapadl. Atmosféru duchařského příběhu navozuje hrad Pernštejn a civilní pojetí stará česká dědina, kde se na návsi ještě tou dobou povalovali staré žebřiňáky. Už jen to vyobrazení staré dědiny, starých aut a traktorů má v sobě jistý punc nostalgity a v pastelovém vyobrazení působí doslova pohádkově. [3176. hodnocení, 103. komentář, 74%] ()
Roztomilá veselohra s panem Horníčkem a paní Janou Hlaváčovou v hlavních rolích. Je to prima námět, kde se mohli v zápletkách "vyřádit" i ostatní herci jako pan Hrušínský, Sovák a Brodský. Nejlepší je scéna o půlnoci v hospodě, kdy se pánové Sovák a Brodský hádají, jestli se na hradě svítí anebo zda tam hoří. Je to nestárnoucí komedie a na pana HORNÍČKA báječná vzpomínka. Režisér Zdeněk Podskalský UMĚL udělat veselohru, klobouk dolů. ()
Provokace tehdejších socialistických pohlavárů, nebo jen naivní dílko své doby, symbolizující novou vlnu odlehčených komedií s prvky mystična? V každém případě se od obou možností skýtá určitá porce. Už obsazením Horníčka, herce, který svým intelektuálním vzezřením rozhodně nepředstavoval typického muže z lidu, se nejednomu socialistickému cenzorovi udělala před očima tma. Debutující Jana Hlaváčová si teprve svůj hvězdný chodníček slávy poměrně směle vyšlapovala, když ve své roli "pekelnice" do puntíku splnila požadavky scénáře. Zvláštní rozkol mezi ní a Horníčkem je na filmu tím nejdůležitějším aspektem. Hlaváčová postupně sráží Horníčkův nežádoucí antisocialistický postoj. Závěrečná scéna útěku ze sklepa, kdy Hlaváčová stojí Horníčkovi na ramenou a ten je po krk ponořený do vody, je přímým symbolem vítězství vládnoucí strany nad všemi, kteří by se jí chtěli postavit. A to Horníček ještě dopadl dobře. Představte si, že by po něm "jezédáci" přejeli traktorem. Naštěstí se většina vedlejších postav chovala natvrdle a tím vzniklo nejedno roztomilé nedorozumění. Hororové prvky zde slouží jen jako jakýsi prostředek ke groteskně-absurdním situacím. Je s nimi nakládáno dost naivně. Tvůrci vycházejí z toho, že divák tehdy neměl úplně plnohodnotný přísun informací o záležitosti Faust. Náramně se jim tedy hodí vyvolat mrazení záběry na strop, kterým údajně byl do pekla odnesen Faust, a v podstatě tak přiživí tezi o existenci pekla. Film však důkladně dbá na to, aby nedošlo k rozvíjení otázek souvisejících s možným demoralizováním socialisticky naladěného diváka a v podstatě za celý film nedovolí rozvinout divákovu fantazii, jak by to v takové instituci pekla mohlo případně vypadat. Vyvolání divákových obav zde dochází dost primitivní formou. K tomu všemu je Hlaváčová namaskována tak, aby divák skutečně byl mystifikován tím, že má pletky s nadpřirozenými mocnostmi. Nápad sice ucházející, ale vystavět na něm v podstatě celý film, mně nepřijde dvakrát nápadité. Však také vlivem své scenáristické jednostrunnosti film často dějově stagnuje. Až se děj přehoupne z města na venkov, plně se projeví důrazně zdvižený rudý prst cenzora nenechat film v intencích filosofického bloumání, ale právě naopak, vyzrát nad všemi nečistými silami socialistickou uvědomělostí a pokrokovým smýšlením, i když geniálně zahrané postavy pánů Brodského a Sováka mají fištrón téměř podprůměrný. Do toho groteskní pan Hrušínský, aby se nezapomnělo, že soudruzi myslí i na profese s vysokoškolským vzděláním. Z filmu sice vyřazuje pohoda, ale taková ta socialistická. Hravě si dokážu představit, jak na film chodily svazačky, které za frenetického jásotu a potlesku po promítání v socialistickém kině s tvrdými dřevěnými sedačkami a zápachu z neomítnutých zdí daly zašukat soudruhům z ústředí jako projev oddanosti své vlasti a socialistickým morálním hodnotám. Ani chytrý buřič Zdeněk Podskalský film nedokázal zbavit určité "komančské" podbízivosti, ačkoliv film je natočen řemeslně na úrovni a na svou dobu novátorsky. I tak se ptám, kde soudruzi udělali chybu, že mě tenhle film nikdy příliš nepobavil. 40% () (méně) (více)
Spočiatku to vyzeralo na mysterióznu romantiku plnú temnej, ale príjemnej atmosféry, perfektne sa hodiacu na jesenný sychravý večer. Neskôr sa z toho čoraz viac stávala bláznivá letná komédia, ale našťastie ten záver tú romantiku zachránil. Horníček a Hlaváčová sú takmer dokonalý pár a osobne ma teda táto dvojica zaujala viac ako Brodský so Sovákom a ich prínos vo forme zdravého sedliackeho humoru. Nakoniec ale Kam čert nemúže nepôsobí až tak neucelene, ako opisujem, len mi vac sadla tá pôvodná poloha, s ktorou film začal. ()
Já ten film mám prostě rád, myslím, že Zdeněk Podskalský tady a v Bílé paní dosáhl svých vrcholů, jinak jeho spíše kabaretní TV tvorbu moc nemiluji. Nicméně tyto dvě řekl bych hradní a mírně strašidelné příběhy vyhovují jeho stylu a režijně zvládl dobře vybrané herce výborně. Miroslav Horníček tady i v Smrti za oponou, kde hrál asi taky hlavní postavu, je sice pořád více Miroslavem Horníčkem než lékařem, stejně tak tam je to více MH než detektiv. Sovák s Brodským jsou v obou vynikající, Rudolf Hrušínský je v Bílé paní ještě lepší, ale dá se. A debutující Jana Hlaváčová je pro mne tím, co převažuje poslední hvězdičku, protože Ireny Kačírkové je tam málo a Jiřiny Bohdalové - pro mne osobně je tam příliš. Kdežto mladá dvacítka JH je k nakousnutí. Tohle je prostě čistá situační komedie s hezkými hláškami - vždycky jsi říkal, že si mne nikdo normální nevezme, společenská kritika se nekoná, ale jako romkom mi to vyhovuje. A Pernštejn je krásný hrad. Zajímavé je, že o dva roky později natočená Spadla z měsíce je daleko budovatelštější, než tohle, opět jsou tam skvělí Brodský se Sovákem, ale ač je to natočeno v šedesátých letech, tak jsou to vyprávěním léta padesátá. Čím to je? ()
Galerie (13)
Zajímavosti (14)
- Ještě před samým začátkem natáčení nebyla obsazená hlavní ženská role. Zdeněk Podskalský st. se jel podívat za svými přáteli filmaři na natáčení filmu Smrt v sedle (1958), kde objevil Janu Hlaváčovou, studentku AMU, a po konkurzu ji do role Mefistofely obsadil. Podle vzpomínek Hlaváčové byl vztah ostříleného herce Miroslava Horníčka k hereckému kandrdasovi zpočátku spíše ostražitý. (sator)
- Scéna na nádraží (příjezd vlakem z Prahy) a následující scéna (půlroční rozhovor hlavních postav v sedě na schodech) se natáčely v jihočeských Vodňanech. (Empatic)
- MUDr. Faust (Miroslav Horníček) čte knihu „Rozum v koncích“ od Herberta George Wellse. Spisovatel v knize v podstatě láme hůl nad lidstvem. (sator)
Reklama