Kopačky

Důkaz toho, že zábavné komedie, které se neopakují, které potěší i na poněkolikáté shlédnutí stále existují. Marně se snažím zapřemýšlet, která komedie mě dokázala takhle potěšit jako právě Kopačky, a možná že to bude 50x a stále poprvé. Z obdobného prostředí, což je v mém případě rozhodně ku prospěchu, s příjemnými herci a heračkami, s příjemným příběhem, který se právě neopakuje, který zpříjemní atmosféru s naprosto úžasným stylem humoru, který se jen tak neztratí. Autoři, kteří zplácali tento příběh už mají pár kousků za sebou. Je to 40 let panic, Superbad a Zbouchnutá a abych se přiznal, Zbouchnutá mě také příjemně překvapila, načež zbylé dva rozhodně trapněji vyjít nemohly. Jsem rád, že Kopačky se povedly. Povedly se natolik, že se na ně s radostí opět když budu mít chuť podívám. Je to totiž komedie, která si zaslouží být viděna a být oblíbena. Komedie trošičku vybočující z normálního romantického světa, což dokazuje už název, komedie, která má v sobě tolik absurdit, že je to vlastně život sám, komedie, která prostě dokáže potěšit v jakékoliv náladě. A takových je hodně málo. Pět hvězdiček dávám záměrně. Očekával jsem od ní docela dost, ale zase jsem to sledoval dost nenápadně, nakonec se ale moje očekávání splnilo, a já se nestačil divit. Kopačky jsou pro mě rozhodně komedií roku, jestli ne ještě dál. Z komedií dokážu být na první shlédnutí unešený, ale opravdu dobrou komedii poznám v tu chvíli, když na ní koukám znova a znova se bavim. V poslední době to byla málokterá. Tahle mi za to rozhodně stojí. --- Ty teď nepotřebuješ strkat svýho P do V. - Ne, potřebuju svýho P vypustit na něčí P. (28.07.2008)

V okamžiku, kdy neustále vystavovaný penis dvojníka policisty Rosewooda z Beverly Hills Cop zažil více rozumu než mozek jeho majitele, měly Kopačky skončit. Sice by to bylo bez fanfár, ale zato s žánrovou ctí a puncem sympatické všednosti. Tak jsem byl jen znova svědkem tradiční závěrečné šablony a jedné rockové opery na úrovni výstupů Mufa ve Studiu kamarád. Nekritické uctívání planetární soustavy kolem Apatowa mi přijde stejně divné, jako že na televizní obrazovky doposud nedorazil ten krimiseriál s Baldwinem.. (24.11.2014)

Ač budu podle všeho v menšině, dle mého soudu lepší než Zbouchnutá i Superbad. Ať tak či onak, opět se to tu zuby nehty drží Apatowových schémat. Před kamerou spousta jeho přátel v místy ujetých rolích, on v roli producenta kloubí žánry a bortí mantinely, ve scénáři opět téma sex, které už dávno nepatří mezi tabu. Prostě tu Judd „momentálně hodně v kurzu“ Apatow dohlíží na další, maximálně vulgární, chytrou a laskavou komedii. Stejně jako u výše zmíněných snímků nemá ani tady ústřední hrdina snadnou výchozí pozici. Tentokrát má ale řekněme tradičnější problém. Dostal sbohem od přítelkyně, populární seriálové hvězdy (a méně známé hvězdy z filmu „o vraždícím mobilu“ a tak trochu i variace na Hitlera) Sarah Marshall. Plačtivý Peter se rozhodne pro změnu klimatu a aby si kalich hořkosti vypil do dna, potká svou milou-bývalou (překvapivě!) i na „ozdravné“ dovolené, navíc s novým panákem, narcistním popovým šoustalem z Británie („Ale ne, moje košile!! Vemte mi oči, ale ne tuhle košili!“). Neinvenčního variování schématu „rozešli se, jeden druhému chybí, co teď?“ se tu ale nedočkáme, i když se tu děje prakticky to samé, co v jiných žánrových kouscích. Jenže.. Debutující režisér Nicholas Stoller si jde sympaticky vlastní cestou, jeho scény nejsou prvoplánové, mechanické (jako z poslední doby třeba 27 šatů, Hudbu složil, slova napsal, Mejdan v Las Vegas), srší obyčejností (pánská přirození jsou v kurzu), otevřeně mluví o sexuálních tématech (simulace sexuálních poloh na šachových figurkách), kdy se naštěstí zaměřuje na ty odrostlejší diváky, poukazuje na do záhuby směřující Hollywood a na jeho x-té seriálové variace. Občas se strefí do kulturních odkazů a narážek, hovoří se tu o Sopránech, o Sexu ve městě, Dakotě Fanning atp., což může (běžnému) tuzemskému divákovi dělat i problémy. Pokud něco vytknout, tak mnohdy nevyvážené tempo v (opět) přepálené stopáži. Naopak nemyslím, že se pobaví primárně víc pánské diváctvo, i když je pravdou, že ženské postavy jsou zde (opět) mírně upozaděné. Sešla se zde známá parta Apatowových kolegů (Bill Hader, Jonah Hill, Paul Rudd), Jason Segel je navíc neokoukaný, v ideálním věku, takže jeho scénář je svěží, nápaditý i sofistikovaný, kdy si okatě utahuje i sám ze sebe. Právě tady se Kopačky oddělují od tuctů prvoplánových komedií (i když jistou pachuť konstruktu tu taky zaregistrujeme). Každopádně se nijak nesnaží zpřeházet mýty o partnerských vztazích, ale nejednou vytáhnou zásadní životní pravdy. Je to optimistické, opravdové a aspiruje to na komedii roku 2008. Navíc se blíží další chuťovka Pineapple Express.. 85%!! (22.08.2008)

Perfektní snímek, u kterého jsem se příjemně pobavil. Sice konec jsem dokázal odhadnout docela brzy, ale to mi rozhodně dojem nezkazilo, ba naopak. Sešli se zde skvělí herci, zejména moji oblíbenci Jason Segel, Jonah Hill, dále se mi líbil Russel Brand. Nezapomenu ani na krásnou Milu Kunis. Prostě hezké 4*... (06.01.2011)

Konečně se film z Apatowovy produkce vyrovnal jeho prvotině 40 let panic (Superbad ani Zbouchnutou jsem zatím neviděl). Opět si k papíru sedl představitel hlavní role a napsal si roli na tělo. U Paula Rudda to vyšlo, u Willa Ferrella nikoliv. Jsem rád, že Segelovi se to podařilo, přesně do role flegmatického povaleče s týden nošenými tepláky sedí, i když toho svýho potměpicha mohl ukazovat trochu méně. Spousta Apatow(R) cameo roliček je příjemným zpestřením. Kdo mi teda přišel protivný, byla Kristen Bell (to i v Heroes), ale Mila Kunis, to je zlatíčko. Jen je škoda, že foto nebylo pravé. Jedinou výhradu bych tak měl ke stopáži, kdy unrated verze byla opravdu zdlouhavá, a to jen proto, aby byl Segelův potměpich více vidět. Kolem a kolem, Role Models byl z žebříčku nejlepších komedií za rok 2008 sesazen, alespoň prozatím. (10.04.2009)